České vzdělávání dospělých má dlouhou tradici. Počátky osvětových aktivit lze situovat do doby osvícenství, během 19. století vznikla řada kulturně osvětových institucí a spolků. Ve svých počátcích bylo vzdělávání dospělých spíše záležitostí zájmovou, začátkem 20. století přešlo v určitých povoláních (lékaři) či oblastech (zemědělství) do působnosti profesních organizací. V některých profesích vznikl celý propracovaný systém. V období 60. let se začalo významně rozvíjet i podnikové vzdělávání. Od 70. let se také začal značně rozrůstat výzkum a teoretická produkce v oblasti výchovy a vzdělávání dospělých.

V současné době se vzdělávání dospělých uskutečňuje prakticky ve všech oblastech vzdělávání, s důrazem na rozvoj profesních dovedností, především v oblasti rekvalifikací.

Strategické dokumenty

Na podzim 2020 byla schválena Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+, zásadní dokument Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, který určuje práci, cíle a nástroje vzdělávací politiky na příštích deset let (2020–2030+). Součástí dokumentu je oblast neformálního vzdělávání a celoživotního učení a věnuje se i rozvoji občanského vzdělávání s ohledem na dospělé. Strategie navazuje na Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 z roku 2014. Problematika vzdělávání dospělých je pak dále řešena i v mnoha dalších národních strategických dokumentech pro aktuální období, jako jsou např. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR, Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020 nebo Národní program reforem. Důležitým strategickým dokumentem určujícím cíle, jež by měly vést k rozvoji oblasti vzdělávání dospělých, a opatření, jak těchto cílů dosáhnout, byla Strategie celoživotního učení ČR z roku 2007.

V roce 2020 byl schválen Strategický rámec politiky zaměstnanosti do roku 2030, dokument Ministerstva práce a sociálních věcí navazující na Strategie politiky zaměstnanosti do roku 2020 a který dále rozvíjí priority nastavené v předchozích strategických dokumentech, především s ohledem na politiku zaměstnanosti a trhu práce. Strategický rámec byl vytvořen na základě analýzy vývoje trhu práce v období posledních deseti let tak, aby byla vystižena reakce trhu práce na celé období střednědobého ekonomického cyklu.

Při tvorbě rámce byly reflektovány nové trendy, stárnutí populace a potenciální dopady fenoménu Společnost 4.0. Vytyčuje základní pilíře směřování politiky zaměstnanosti ve 20. letech 21. století a rámcová opatření, kterými bude dosaženo vytčených cílů. Konkrétní opatření budou vymezena v implementačních akčních plánech. Jedním z cílů je „Připravenost občanů na změny trhu práce, vzdělávání a rozvoj digitálních dovedností“, který se přímo věnuje podpoře vzdělávání dospělých.

Hlavní vizí Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015–2020 byl rozvoj digitální gramotnosti občanů ČR tak, aby byli připraveni využívat potenciál digitálních technologií ke svému celoživotnímu osobnímu rozvoji, ke zvyšování kvality života a ke společenskému uplatnění.

Legislativní rámec

V ČR neexistuje jednotný právní rámec, který by legislativně zastřešoval oblast vzdělávání dospělých. V současnosti je právní úprava vzdělávání dospělých rozptýlena do mnoha právních norem a její jednotlivé složky jsou v působnosti řady orgánů.

Z hlediska vzdělávání dospělých lze rozlišovat následující zákony a normy:

1. Školský zákon platný od roku 2005, již koncipovaný z hlediska celoživotního učení, s následnými novelami. Zákon přesněji definuje jiné než denní formy vzdělávání, posiluje roli nástavbového studia a zavádí zkrácené studium (zkrácené studium k získání výučního listu a zkrácené studium k získání středního vzdělání s maturitní zkouškou), umožňuje uznávat dříve získané vzdělání (včetně informálního) i získat stupeň vzdělání bez předchozího formálního vzdělávání ve škole a upravuje možnost dalšího vzdělávání prostřednictvím kurzů, které neposkytují uznaný stupeň vzdělání.

2. Zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání z roku 2006 s následnými novelami a vyhláška o podrobnostech stanovených k provedení zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Základním principem zákona je umožnit každému zájemci, aby si nechal ověřit své znalosti a dovednosti, a to bez ohledu na to, jakým způsobem je získal (v rámci Národní soustavy kvalifikací).

3. Zákon o vysokých školách obsahuje ustanovení o celoživotním vzdělávání.

4. Normy, které souvisejí s výkonem práce: zákoník práce (odborný rozvoj zaměstnanců), zákon o zaměstnanosti (opatření k rozvoji lidských zdrojů) a návazné vyhlášky (např. vyhláška o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců).

5. Zákony upravující kvalifikační požadavky na některá nedělnická povolání, např. zákon o úřednících územních samosprávných celků, o soudech a soudcích, o daňových poradcích, zákony upravující vzdělávání zdravotnických pracovníků a další. Tyto normy často stanoví i zvláštní instituce, které vzdělávání či zkoušky zajišťují. Patří sem i zákon o pedagogických pracovnících z roku 2004 a vyhláška o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků.

6. Zákon o státním odborném dozoru nad bezpečností práce a právní předpisy o technických normách, jež specifikují požadavky na odbornou způsobilost, kvalifikační požadavky, a pravidelné doškolování a přezkušování pracovníků či na zajištění bezpečnosti při výkonu některých povolání.

7. Živnostenský zákon specifikuje požadavky nutné pro splnění odborné způsobilosti pro vydání některých živnostenských oprávnění. Jedná se o ohlašovací živnosti (živnosti řemeslné a živnosti vázané) a dále o živnosti koncesované, kde je vyžadována odborná způsobilost.

8. Zákon o podpoře malého a středního podnikání umožňuje poskytnout podporu mj. na výchovu a vzdělávání ve vzdělávacích programech středních škol ukončených výučním listem a zvyšování odbornosti dospělých.