Systém ověřování a uznávání výsledků předchozího učení je založený na zákoně č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Uznávání dalšího vzdělávání řeší též zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

Zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání definuje další vzdělávání jako jakékoli vzdělávání, které není vzděláváním počátečním. Aktuální formu definování cílů či výstupů dalšího vzdělávání přináší tímto zákonem ustavená Národní soustava kvalifikací (NSK).

Podle tohoto zákona se rozlišují profesní kvalifikace a úplné profesní kvalifikace; kvalifikace profesní jsou zpravidla součástí úplných profesních kvalifikací. Táž profesní kvalifikace může být zároveň součástí dvou nebo více úplných profesních kvalifikací.

Zkoušky podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání probíhají podle požadavků hodnoticích standardů stanovených pro jednotlivé profesní kvalifikace. Zkouška se koná před autorizovanou osobou nebo, je-li tak stanoveno v hodnoticím standardu, před 2–3člennou zkušební komisí autorizovaných osob. Zkouška je veřejná a může se k ní přihlásit každý, komu je minimálně 18 let a získal alespoň základy vzdělání, nebo je účastníkem rekvalifikace.

Dokladem potvrzujícím úspěšné vykonání zkoušky je Osvědčení o získání profesní kvalifikace, které uvádí nejen výčet získaných odborných způsobilostí a jejich vztah k povolání, ale také informaci, jaké úrovni Evropského rámce kvalifikací (EQF) složená profesní kvalifikace odpovídá.

Úspěšné vykonání zkoušek profesních kvalifikací, které ve svém souhrnu potvrzují získání všech odborných způsobilostí stanovených NSK pro výkon určitého povolání, umožňuje dle školského zákona každému, kdo dosáhl alespoň základního vzdělání, bez předchozího vzdělání ve střední škole i bez předchozího úspěšného vykonání zkoušek ze všech předmětů či jiných ucelených částí učiva, získat stupeň vzdělání, a to úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria v konzervatoři v odpovídajícím oboru vzdělání.

Školský zákon zavedl možnost uznat předchozí dosažené vzdělání, a to i částečné, pro účely přijímacího řízení nebo pro účely získání dokladu o ukončení studia. Předchozí vzdělání musí být doloženo prokazatelným způsobem a od doby jeho dosažení nesmí uplynout více než 10 let. Své znalosti může uchazeč o vzdělávání prokázat také zkouškou stanovenou ředitelem školy. Bylo-li dosažené vzdělání uznáno, je žák uvolněn z vyučování a z hodnocení v rozsahu uznaného vzdělání.

Podle školského zákona může v rámci dalšího vzdělávání každý, kdo získal alespoň základní vzdělání a není žákem střední školy, konat ve střední nebo vyšší odborné škole jednotlivou zkoušku, která svým obsahem a formou odpovídá závěrečné zkoušce, absolutoriu, zkoušce profilové části maturitní zkoušky z příslušného zkušebního předmětu nebo zkoušce společné části maturitní zkoušky z příslušného zkušebního předmětu, uskutečňované v dané škole. Jednotlivé zkoušky lze skládat bez absolvování příslušné výuky, s výjimkou praktické výuky, která připravuje k praktické zkoušce. Tuto výuku lze prominout, pokud uchazeč prokáže odpovídající praxi.

Vykonání jednotlivé zkoušky umožňuje v zásadě každému ověření jeho znalostí a dovedností z určitého předmětu či oblasti a získání formálního dokladu o tomto vzdělání, přičemž není rozhodující, jakým způsobem k získání těchto znalostí a dovedností došlo. Motivem konat jednotlivou zkoušku může být např. snaha uchazeče prokázat vůči (budoucímu) zaměstnavateli znalosti a dovednosti v rozsahu zkoušky (např. vykonání jednotlivé zkoušky z účetnictví v rozsahu oboru vzdělání Obchodní akademie u absolventa jiného oboru).

Dokladem o úspěšném vykonání této zkoušky je osvědčení o jednotlivé zkoušce. Úspěšným vykonáním jednotlivé zkoušky se nezíská stupeň vzdělání a v případě jednotlivé zkoušky zdravotnického oboru vzdělání ani způsobilost k výkonu zdravotnického povolání.

Stupeň vzdělání lze bez předchozího vzdělávání získat ve střední nebo vyšší odborné škole po úspěšném vykonání zkoušek ze všech předmětů či jiných ucelených částí učiva stanovených vzdělávacím programem za všechny ročníky vzdělávání a úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria.

V některých disciplínách lze také složit státní zkoušky bez nutnosti absolvovat příslušné vzdělávání, kurzy apod. To platí např. v případě státních jazykových zkoušek nebo státních zkoušek z grafických disciplín, tj. z psaní na klávesnici, zpracování textu na počítači či těsnopisu, které organizuje Národní pedagogický institut.