Další vzdělávání a odbornou přípravu dospělých zajišťují školy včetně škol vysokých, zaměstnavatelé, orgány veřejné správy a samosprávy a jejich vzdělávací instituce, nestátní neziskové organizace, včetně profesních, a komerční subjekty.

 

Programy a kurzy pro získání základních dovedností

Kurzy základního vzdělávání

Kurzy pro získání základního vzdělání (ISCED 244) jsou určeny osobám, které základní vzdělání nezískaly, tedy osobám, které povinnou školní docházku na základní škole ukončily před absolvováním posledního ročníku. Převážná část žáků však základní vzdělávání úspěšně dokončuje, takže takovýchto osob je v ČR dlouhodobě jen malý počet (okolo 6 % v poměru ke všem žákům, kteří v daném školním roce ukončili školní docházku, zahrnuty jsou i speciální školy). Proto i počet účastníků kurzů pro získání základního vzdělání je nízký. Ve školním roce 2022/23 se těchto kurzů účastnilo 93 žáků (zdroj: Statistická ročenka školství. Výkonové ukazatele).

Základní podmínky poskytování těchto kurzů stanoví školský zákon, podrobnosti pak vyhláška o základním vzdělávání.

Kurzy mohou organizovat základní i střední školy po projednání se svým zřizovatelem a krajským úřadem, a to v souladu s rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání. Účast v kurzu není nijak limitována věkem.

Kurz může být organizován v denní nebo dálkové formě vzdělávání. Délku kurzu určí ředitel školy na základě zjištění úrovně dosavadního vzdělání žáka, nejvýše v délce jednoho školního roku. Není však vyloučena možnost kurz opakovat, pokud účastník během jednoho roku základní vzdělání nezíská. Kurzy se zahajují vždy k začátku pololetí.

Na závěr kurzu koná žák zkoušky z předmětů stanovených školním vzdělávacím programem pro poslední ročník základního vzdělávání. Po úspěšném vykonání zkoušek žák obdrží vysvědčení.

Konání zkoušek je možné i bez předchozího vzdělávání v kurzu.

Jazykové vzdělávání

Jazykové vzdělávání dospělých uskutečňované v jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky se řídí podle školského zákona, podrobnosti upravuje samostatná vyhláška o jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky. Tyto jazykové školy jsou součástí školské soustavy. Cíle vzdělávání jsou shodné s cíli příslušného stupně běžného vzdělávání poskytovaného žákům.

Jazykové vzdělávání dále poskytují soukromé vzdělávací instituce.

JAZYKOVÁ ŠKOLA S PRÁVEM STÁTNÍ JAZYKOVÉ ZKOUŠKY

Organizace

Jazykovou školu s právem státní jazykové zkoušky lze členit na oddělení jednotlivých jazyků nebo oddělení příbuzných jazyků. Organizační formou výuky v jazykové škole je kurz. Kurz lze členit na skupiny. Nejvyšší počet žáků ve skupině je 18.

V jazykové škole lze zřizovat:

• základní kurz k osvojení základů jazyka v celkovém rozsahu 420 vyučovacích hodin;
• střední kurz k prohloubení a rozšíření znalostí jazyka v celkovém rozsahu 280 až 315 vyučovacích hodin;
• přípravné kurzy ke státním jazykovým zkouškám;
• konverzační kurzy;
• speciální kurzy, jejichž obsah a rozsah je určen školním vzdělávacím programem stanoveným jazykovou školou.

Nabídku kurzů, kritéria pro přijetí a termíny zápisu do jednotlivých kurzů stanoví a zveřejňuje jazyková škola. Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky stanoví jednotlivé kurzy a příslušné přijímací požadavky samy.

Při organizaci školního roku v jazykové škole se postupuje obdobně jako při organizaci školního roku v základních a středních školách. Umožněna je i dálková forma studia.

Pokud jde o soukromé vzdělávací instituce, nabídka kurzů, kritéria pro přijetí, organizace výuky během školního roku atd. závisí na jejich rozhodnutí (např. letní kurzy).

Hodnocení

Jazyková škola hodnotí výsledky vzdělávání studujících nejméně dvakrát za školní rok a s tímto hodnocením je seznámí. Do vyššího ročníku nemůže být zapsán ten, kdo na konci školního roku nevyhověl požadavkům studia.

Na žádost studujících vydá jazyková škola osvědčení o úspěšném zakončení kurzu.

Certifikace

Jazykové vzdělávání má dva nezávislé systémy certifikace, a to tradiční český systém státních zkoušek z jazyka, používaný jazykovými školami s právem státní jazykové zkoušky, a přejímané systémy mezinárodní certifikace jednotlivých jazyků, který udělují pověřené (často zahraniční) instituce.

Vzdělávání v jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky může být ukončeno státní jazykovou zkouškou základní, všeobecnou nebo speciální. Státní jazykové zkoušky lze vykonat i bez předchozího vzdělávání v jazykové škole. Státní jazykovou zkoušku speciální mohou vykonat uchazeči, kteří úspěšně vykonali státní jazykovou zkoušku všeobecnou nebo jinou jazykovou zkoušku, která svým obsahem a rozsahem odpovídá státní jazykové zkoušce všeobecné.

Státní jazyková zkouška základní odpovídá úrovni B2 Společného evropského referenčního rámce pro jazyky, státní jazyková zkouška všeobecná úrovni C1 a státní jazyková zkouška speciální úrovni C2.

Státní jazykové zkoušky se skládají z části písemné a ústní. Zadání písemné části zkoušky určuje ministerstvo školství, které stanovuje termíny konání zkoušek.

Státní jazykové zkoušky v jednotlivých jazycích se konají před zkušební komisí, již tvoří předseda komise jmenovaný ministerstvem školství a dva členové. Členy zkušební komise jsou pedagogičtí pracovníci s odbornou kvalifikací k výuce příslušného cizího jazyka.

Dokladem o úspěšném vykonání této zkoušky je vysvědčení o státní jazykové zkoušce.

POMATURITNÍ STUDIUM

Některé typy jazykového vzdělávání dospělých jsou určeny především absolventům středních škol. Jedná se o pomaturitní studium v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou, uskutečňované poskytovateli uvedenými v seznamu, který vede Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí podle zvláštní vyhlášky. Studium má charakter postsekundárního neterciárního vzdělávání (ISCED 454). Účastníci, kteří v témže roce úspěšně vykonali maturitní zkoušku, mají status studenta. Studentům bývá v rámci zvoleného jazyka nabídnuto několik úrovní pokročilosti a na závěr kurzu je obvykle možno složit státní nebo některou z mezinárodně uznávaných zkoušek. Kromě zvoleného jazyka bývá také často umožněno studium druhého (vedlejšího) jazyka.

 

Digitální vzdělávání

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti rozvoje digitálních dovedností výpočetní akredituje rekvalifikační programy zaměřené na obsluhu osobního počítače obecně, ale i na konkrétní problematiku (např. tvorbu webových stránek, počítačovou grafiku, správu operačních systémů). Od roku 2023 na základě potřeb trhu práce MŠMT akredituje rekvalifikační kurz Digitální gramotnost. Jedná se o kurz získání základů digitálních dovedností.

IT kurzy a školení zaměřená na zvýšení digitální gramotnosti také často pro své zaměstnance zajišťují zaměstnavatelé.

Obecně se uskutečňuje velké množství kurzů zaměřených na rozvoj digitálních dovedností organizovaných řadou soukromých vzdělávacích institucí. neziskových organizací, komunitních center nebo knihoven. Tyto kurzy nejsou nijak centrálně řízeny ani monitorovány.

V oblasti výpočetní techniky se uplatňuje např. evropský systém certifikací ECDL (European Computer Driving Licence). ECDL je celosvětově rozšířený vzdělávací koncept v oblasti počítačové (digitální) gramotnosti a digitálních znalostí a dovedností, který vznikl za podpory Evropské komise v polovině 90. let 20. století. Koncept ECDL definuje mezinárodní standardy, resp. minimální výukový obsah, v podobě tzv. ECDL Sylabů, a zároveň určuje metodu, jakou jsou digitální znalosti a dovednosti objektivně a nezávisle ověřovány.

 

Programy a kurzy pro získání uznávaných kvalifikací v dospělosti

V rámci vzdělávání dospělých je v současné době hlavní pozornost věnována rozvoji odborných či profesních dovedností. V této oblasti dochází k největšímu rozvoji a má také nejvyšší systémovou a finanční podporu. Svou roli zde hraje především skutečnost, že rozvoj odborných kompetencí je velmi úzce spojen s konkurenceschopností jedince na pracovním trhu. Na národní úrovni je pak profesní vzdělávání chápáno jako faktor mezinárodní konkurenceschopnosti na globálním trhu práce.

Odborné vzdělávání je z velké části poskytováno zaměstnavateli, soukromými vzdělávacími institucemi a také školami zaměřenými na odborné vzdělávání.

Vzdělávání organizované školami

Školy mohou organizovat vzdělávání dospělých, které vede k dosažení stupně vzdělání. V tomto případě se jedná o počáteční vzdělávání podle školského zákona. Školy však dospělým mohou (obvykle za poplatek) poskytovat i jiné vzdělávací příležitosti, podle svých možností a zájmu účastníků. Rozhodující počet dospělých se vzdělává na vyšší sekundární úrovni – ISCED 3 (především v odborných, nikoli ve všeobecných směrech) a na terciární úrovni – ISCED 6 a 7.

Osobám, které ukončily povinnou školní docházku před absolvováním posledního ročníku základní školy, jsou určeny kurzy pro získání základního vzdělání. Kurzy mohou poskytovat základní i střední školy.

Střední školy také mohou organizovat vzdělávání dospělých, které vede k dosažení středního vzdělání. Realizuje se obvykle v jiné než denní formě studia, jeho cíle jsou totožné s cíli studia denního.

Střední školy nejčastěji poskytují nástavbové a zkrácené studium.

Nástavbové studium zvyšuje prostupnost školské soustavy. Po získání středního vzdělání s výučním listem (ISCED 353) lze nástavbovým studiem v návazném oboru zvýšit svou kvalifikaci a dosáhnout středního vzdělání s maturitní zkouškou (ISCED 354), která je nezbytnou podmínkou jednak pro podnikání v některých oborech, jednak pro přístup k terciárnímu vzdělávání. Pro nástavbové studium jsou stanoveny samostatné obory a stanovena je také jejich návaznost na tříleté obory s výučním listem.

Zkrácené studium vede k rozšíření kvalifikace a je dvojího typu:

• zkrácené studium pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou (ISCED 354) – pro účastníky se středním vzděláním s maturitní zkouškou v jiném oboru;
• zkrácené studium pro získání středního vzdělání s výučním listem (ISCED 353) – pro účastníky se středním vzděláním s výučním listem nebo s maturitní zkouškou v jiném oboru.

Tyto typy vzdělávání organizují školy, které v příslušných oborech poskytují vzdělávání na vyšší sekundární úrovni.

Obory středního a vyššího odborného vzdělávání jsou definovány nařízením vlády o soustavě oborů v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, které stanoví i návaznost oborů nástavbového vzdělávání.

Organizace vzdělávání dospělých ve školách závisí na zájmu přihlášených, na dlouhodobých záměrech jednotlivých krajů a na kapacitních možnostech škol. Právo školy poskytovat určité vzdělávání v jiné než denní formě nebo organizovat zkrácené či nástavbové studium vzniká zápisem této možnosti do školského rejstříku, jímž se stanoví i povolený počet žáků.

Požadavky na přijetí

Požadavky na přijetí lze jednoznačně stanovit zpravidla jen pro studium poskytující definovaný stupeň vzdělání.

Podmínky pro přijetí do jiné než denní formy vzdělávání poskytujícího definovaný stupeň vzdělání jsou zpravidla totožné s podmínkami pro přijetí do denního (prezenčního) studia téže úrovně (na středních školách a na vyšších odborných školách).

Podmínkou pro přijetí do nástavbového studia (ISCED 354) je výuční list ve stanoveném tříletém oboru vzdělávání (ISCED 353).

Podmínkou pro přijetí do zkráceného studia s maturitní zkouškou (ISCED 354) je vysvědčení o maturitní zkoušce v jiném oboru (ISCED 344/354).

Podmínkou pro přijetí do zkráceného studia s výučním listem (ISCED 353) je výuční list (ISCED 353) nebo vysvědčení o maturitní zkoušce (ISCED 344/354) v jiném oboru.

Vyučovací metody a formy

Výběr vyučovacích metod je záležitostí vyučujícího, který by se měl snažit reflektovat specifika vzdělávání dospělých a úroveň frekventantů i typ a obsahové zaměření kurzu.

Obecně má ve vzdělávání dospělých významnou pozici samostudium. Využívá se i pracovních zkušeností studujících. Jednotlivé formy studia dospělých ve středních a vyšších odborných školách se liší právě mírou, v níž se samostudium uplatňuje.

Studium dospělých na středních a vyšších odborných školách se podle školského zákona organizuje v těchto formách:

• večerní, s pravidelným vyučováním několikrát v týdnu v rozsahu 10 až 18 hodin týdně, zpravidla odpoledne a večer,
• dálkové v rozsahu 200 až 220 konzultačních hodin ve školním roce,
• distanční – samostatné studium uskutečňované převážně prostřednictvím informačních technologií s individuálními konzultacemi,
• kombinované střídající denní studium s některou z uvedených forem vzdělávání.

Délka dálkového, večerního, distančního nebo kombinovaného vzdělávání je nejvýše o 1 rok delší než doba vzdělávání v denní formě. Podrobnosti stanoví příslušný vzdělávací program, který zpravidla doporučuje i metody výuky.

Vyšší sekundární vzdělávání na středních školách v jiné než denní formě vzdělávání ve školním roce 2022/23 navštěvovalo pouze 1,7 % celkového počtu studujících na této úrovni (bez zkráceného a nástavbového studia). V nástavbovém a ve zkráceném studiu jsou nejvíce zastoupeny jiné formy vzdělávání než denní; v uvedeném školním roce to byly více než dvě pětiny žáků. (Zdroj: Statistická ročenka školství. Výkonové ukazatele.)

Hodnocení

Ve školsky organizovaném studiu je průběžné hodnocení součástí pravidelných konzultací. Studující jiných než denních forem studia jsou klasifikováni dvakrát ročně stejně jako ve studiu denním.

Absolventi jiných než denních forem studia podle školského zákona získávají po složení předepsaných zkoušek vysvědčení nebo titul stejné platnosti jako ve studiu denním na středních školách a na vyšších odborných školách.

 

Programy a kurzy pro usnadnění přechodu na trh práce

Rekvalifikační kurzy

Rekvalifikace se řídí zákonem o zaměstnanosti, podrobnosti upravuje vyhláška o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání, zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců a vyhláška, kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditace vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení.

Rekvalifikační vzdělávání je jedním z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Obecně je zaměřeno na přizpůsobování pracovní síly změnám pracovního trhu, tedy na získání nové kvalifikace nebo na zvýšení, rozšíření, prohloubení či obnovení kvalifikace stávající. V rekvalifikačním vzdělávání převažují jako cílová skupina nezaměstnaní; v tom případě je obecným cílem zaměstnatelnost, konkrétním cílem příprava na zastávání určité práce nebo osvojení určité dovednosti požadované pracovním trhem.

Rekvalifikační kurzy bývají určeny pro osoby s definovaným statusem ve vztahu k pracovnímu trhu: buď je účastník evidován u některé z poboček Úřadu práce ČR jako uchazeč o zaměstnání (nezaměstnaný), nebo je kurz určen pro pracovníky určitého zaměstnavatele, který např. mění výrobní program.

Pokud kurzy organizované střední nebo vyšší odbornou školou mají mít status rekvalifikačních kurzů pro evidované nezaměstnané osoby, musí to být na základě dohody s příslušnou pobočkou Úřadu práce. Školy poskytují převážně takový typ vzdělávání, který odpovídá jejich odbornému zaměření. Školy nemusí žádat o akreditaci, jde-li o vzdělávání v oboru, jemuž vyučují. Pro jiné obory o ni musí žádat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Obecně jsou obory vzdělávání v rekvalifikačních kurzech, ať je organizují školy či jiné instituce, určovány potřebami pracovního trhu a mění se v čase i geograficky. (Viz též Poskytovatelé vzdělávání dospělých.)

V rekvalifikačních kurzech se dává přednost prezenční, popřípadě kombinované formě před distanční, protože distanční forma nenapomáhá potřebné socializaci školené osoby. Kombinovanou formu není možné realizovat tam, kde jde o výuku dovedností. Je třeba zajistit kvalitní studijní materiály a fungující zpětnou vazbu.

Pro absolventy všech typů škol, kteří nenalezli uplatnění na trhu práce, jsou určeny tzv. nespecifické rekvalifikace, zaměřené na přípravu uchazeče o zaměstnání tak, aby se zvýšila jeho zaměstnatelnost. Kurzy bývají zaměřeny na počítačovou uživatelskou gramotnost, management, marketing, účetnictví, bankovnictví, systém práce s lidmi a přípravu na soukromé podnikání v kombinaci s intenzivní jazykovou přípravou.

 

Jiné vzdělávání

Existují také nejrůznější vzdělávací programy zaměřené na podporu specifických sociálních skupin, které mají ztížený přístup na trh práce nebo jsou ohroženy sociální exkluzí. Jedná se o vzdělávání zaměřené např. na mládež či na podskupinu čerstvých absolventů, na ty, kteří se vracejí do zaměstnání po přestávce způsobené mateřstvím či jinými důvody, na osoby starší 50 let, na jedince ze sociálně vyloučeného prostředí nebo prostředí ohroženého sociálním vyloučením, s nedostatečnou znalostí českého jazyka, zdravotně postižené apod.

Takovéto vzdělávání je realizováno za dlouhodobé podpory především ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a jejich přímo řízených organizací a operačních programů.

 

Zájmové vzdělávání dospělých

Vzdělávání dospělých má v naší zemi dlouholetou tradici a původně bylo spíše záležitostí zájmovou. Počátky osvětových aktivit lze situovat do doby osvícenství, během 19. století vznikla řada kulturně osvětových institucí a spolků. V současnosti ho poskytují pravidla kulturní instituce zřizované především obcemi nebo komerční organizace, případně školy.

Muzea a galerie nabízejí vzdělávání jako více či méně soustavnou činnost v oblasti své působnosti. Jde o přednášky, přednáškové cykly nebo komentované výstavy. Knihovny organizují řadu kulturních a vzdělávacích akcí (přednášky na nejrůznější témata, výstavy, výukové kurzy apod.). Kulturní domy tradičně organizují přednášky a výukové kurzy z různých oborů (včetně např. výuky hry na hudební nástroje nebo kurzů tance a společenské výchovy) podle zájmu občanů.

Také střediska volného času, která jsou coby jeden z typů školského zařízení pro zájmové vzdělávání primárně zaměřená na volnočasové aktivity dětí a mládeže, organizují řadu kurzů a dalších aktivit pro dospělé (např. sportovní aktivity, výtvarné a umělecko-řemeslné činnosti, hudební a dramatické vzdělávání, výuku jazyků, práci s počítačem apod.).

Také vysoké školy mohou podle zákona o vysokých školách poskytovat programy celoživotního vzdělávání mimo rámec standardních studijních programů. Tyto kurzy mohou být orientovány profesně nebo zájmově (např. univerzity třetího věku nebo kurzy pro veřejnost). Podmínky tohoto studia stanovují vnitřní předpisy jednotlivých vysokých škol.

Zájmové vzdělávání má vstupní požadavky stanoveny zpravidla jen v případě, že je pořádáno jako pokračovací a vyžaduje znalosti z předchozího stupně (např. výuka hry na hudební nástroje).

Občanské vzdělávání napomáhá adaptaci občanů na historické a společenské změny. Má obecně kultivační charakter, jeho cílem je rozvoj občanských dovedností, aktivního občanství či obecně kultivace veřejného prostoru. Poskytováno je především různými kulturními institucemi, nevládními a neziskovými sdruženími a institucemi.

 

Další typy veřejně podporovaného vzdělávání dospělých

 

Firemní a resortní vzdělávání

Firemní a resortní vzdělávání bývá obvykle zaměřeno na profesní i osobní rozvoj zaměstnanců a neposkytuje stupeň vzdělání.

Zákoník práce obsahuje část Odborný rozvoj zaměstnanců, ve které upravuje práva a povinnosti pracovníků i zaměstnavatelů v této oblasti.

Zaměstnanec je povinen udržovat, prohlubovat a obnovovat si kvalifikaci. Zaměstnavatel je pak povinen zaměstnancům bez kvalifikace nebo těm, kteří jsou převedeni na nové pracoviště nebo na nový druh práce z důvodů na straně zaměstnavatele, zabezpečit zaškolení nebo zaučení. Absolventům škol, pokud mají méně než dva roky praxe, musí zaměstnavatel zajistit odbornou praxi. Prohlubování kvalifikace je zaměstnavatel oprávněn požadovat a zaměstnanec povinen absolvovat. Zvyšování kvalifikace zahrnuje i její získání či rozšíření.

U zaškolení nebo zaučení, zajištění odborné praxe i prohlubování kvalifikace hradí náklady zaměstnavatel, zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. U zvyšování kvalifikace platí stejná pravidla jen v případě, že studium (popř. školení či jiná forma přípravy) je v souladu s potřebami zaměstnavatele. V případě, že forma odborného rozvoje je nákladná, mohou zaměstnavatel a zaměstnanec uzavřít tzv. kvalifikační dohodu, která zaměstnance zavazuje setrvat u zaměstnavatele po dobu maximálně pěti let, v opačném případě uhradit náklady na toto vzdělávání.

Firemní a resortní vzdělávání, obecné kurzy další odborné přípravy a kurzy jazykové jsou organizovány pro frekventanty různé vstupní úrovně vzdělání a organizátor nebo vzdělávací instituce ji definují jednotlivě.

V určených povoláních je povinností pracovníků aktualizovat své vědomosti a dovednosti a ve stanovených intervalech absolvovat jejich přezkušování předepsaná zvláštními právními normami. Resortní vzdělávání s vysokou mírou závaznosti je typické pro některé oblasti lidské činnosti, v nichž je nutno průběžně zavádět inovace (tradiční je např. ve zdravotnictví a v řadě technických profesí), nebo pro některé zaměstnavatele (např. ve školství, v soudnictví, v bankovnictví či ve veřejné správě).

Podnikové/firemní vzdělávání směřuje ke kvalitnějšímu zajištění stávajících úkolů organizace nebo kvalifikovanému zajištění úkolů nových.

Kurzy organizované zaměstnavateli jsou nejčastěji zaměřeny na specifické dovednosti související s výkonem konkrétního povolání v podniku a na jazykové vzdělávání, v menší míře potom na rozvoj manažerských dovedností a rozvoj dalších tzv. soft skills, včetně rozvoje práce s informačními technologiemi, komunikace a týmové práce.

Ve státní správě je vzdělávání zaměstnanců zaměřeno na informační a komunikační technologie, legislativní vzdělávání v oblasti veřejné správy a v normách EU, kurzy ekonomické a jazykové a kurzy personálních dovedností, zejména komunikačních. Pokud jde o organizaci, převažují kurzy zajišťované prostřednictvím specializovaných vzdělávacích organizací.

V oblasti bezpečnosti práce a protipožární ochrany se povinně uskutečňuje obecné školení napříč resorty. Speciální školení jsou povinná v některých profesích, např. technických.

Co se forem vzdělání týče, firemní vzdělávání probíhá především formou kurzů a školení, dále zaškolováním či instruktáží na pracovišti. Stále častěji je využíváno samostudium a e-learning, méně potom forma workshopů, seminářů, konferencí či veletrhů.

Uzavřené subsystémy vzdělávání dospělých (profesní, resortní), které jsou legislativně ošetřeny, mají vlastní systém certifikace, který je zpravidla do jiných profesí nepřenosný, ale mívá celostátní platnost. Absolventi akreditovaných rekvalifikačních kurzů a kurzů zakončených zkouškou profesní kvalifikace podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání získávají osvědčení s celostátní platností.

Provozovatel kurzů dalšího vzdělávání nemá povinnost realizované kurzy vykazovat či registrovat, proto disponibilní informace o oborech pocházejí z výběrových šetření. Český statistický úřad provádí pravidelná výběrová šetření pracovních sil, která poskytuje Eurostatu. ČR se opakovaně účastnila několika šetření Eurostatu: Continuing Vocational Training Survey (CVTS), Labour Force Survey a Adult Education Survey.

 

Celoživotní vzdělávání na vysokých školách

Vysoké školy mohou podle zákona o vysokých školách mimo rámec standardních studijních programů poskytovat i programy celoživotního vzdělávání. Tyto kurzy mohou být orientovány profesně (např. vzdělávání pedagogických pracovníků) nebo zájmově. Podmínky tohoto studia stanovují vnitřní předpisy jednotlivých vysokých škol. Kurzy jsou poskytovány bezplatně nebo za úplatu.

Účastníci těchto kurzů nemají status studenta vysoké školy. Na základě zákona o vysokých školách však může vysoká škola uznat až 60 % kreditů potřebných k získání vysokoškolské kvalifikace, pokud se úspěšný absolvent programu celoživotního vzdělávání stane studentem řádného akreditovaného studijního programu.

Některé vysoké školy (např. Právnická fakulta UK) přijímají v rámci programů celoživotního vzdělávání (někdy nazývaných „nulté ročníky“) uchazeče, kteří prospěli u přijímací zkoušky, avšak z kapacitních důvodů nebyli přijati do běžného studia. Tito uchazeči tak mohou absolvovat předměty podle studijního plánu pro první ročník, a pokud splní všechny předepsané studijní povinnosti, může jim být v rámci přijímacího řízení pro následující akademický rok prominuta přijímací zkouška a stávají se tak studenty řádného studia. Studium má charakter postsekundárního neterciárního vzdělávání (ISCED 444). Účastníci však (před přijetím do řádného studia) nemají status studenta.

Některé vysoké školy i komerční vzdělávací agentury nabízejí uchazečům, kteří nebyli přijati k vysokoškolskému studiu, též přípravné kurzy k přijímacím zkouškám z mnoha oborů a v různém rozsahu. Vzdělávací agentury organizují i kurzy, které jsou svým obsahem podobné prvním ročníkům vysokoškolského studia (někdy též nazývané „nulté ročníky“). Účastníci těchto kurzů však nemají status studenta a nevztahují se na ně tudíž nejrůznější studentské výhody. Některé vzdělávací agentury proto nabízejí kombinaci jednoletého pomaturitního studia cizího jazyka a přípravy na přijímací zkoušky z vybraného oboru při zachování statusu studenta.

Jiné vzdělávání

Podle potřeby mohou být organizovány kurzy pro velmi úzce definované cílové skupiny, kde určujícím vstupním požadavkem je sociální status. Příkladem mohou být kurzy, které mají pomoci bezdomovcům, aby se vymanili ze své situace, nebo vzdělávací kurzy ve věznicích.