Studijní programy

Bakalářský studijní program (ISCED 645) je zaměřen na přípravu k výkonu povolání i ke studiu v magisterském studijním programu.

Standardní doba studia včetně praxe je nejméně tři a nejvýše čtyři roky. Jeden standardní akademický rok odpovídá 60 ECTS kreditům. Převážná většina programů je tříletých (180 ECTS). Delší čtyřleté studium (240 ECTS) nebo studium trvající tři a půl roku (210 ECTS) je u některých programů, např. architektury, stavebnictví, ekonomických, či uměleckých (asi 4,0 % z celkového počtu akreditovaných studijních programů). (Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy)

V příloze vysokoškolského zákona je stanoveno 37 tzv. oblastí vzdělávání, které jsou blíže vymezeny nařízením vlády o oblastech vzdělávání ve vysokém školství. Jde o věcně vymezený úsek vysokoškolského vzdělávání, v jehož rámci jsou připravovány, schvalovány a uskutečňovány studijní programy blízkého nebo příbuzného obsahového zaměření, odrážející společný teoretický a metodologický základ dané oblasti vzdělávání.

Tvorba a nabídka studijních programů patří k akademickým právům a svobodám vysokých škol. Studijní program podléhá akreditaci, kterou uděluje Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání (Akreditační úřad). V případě, že vysoká škola získá od Akreditačního úřadu institucionální akreditaci pro příslušnou oblast / příslušné oblasti vzdělávání, schvaluje a spravuje studijní programy sama ve vnitřním procesu. Studijní programy schválené vysokou školou jsou podle zákona o vysokých školách považovány za akreditované. Nově akreditované/schvalované studijní programy se již nečlení na studijní obory. 

Součástmi studijního programu jsou:

1. název studijního programu, jeho typ, forma a cíle studia; v případě bakalářského nebo magisterského studijního programu také údaj o profilu studijního programu
2. stanovení profilu absolventa studijního programu
3. charakteristika studijních předmětů
4. pravidla a podmínky pro vytváření studijních plánů, popřípadě délka praxe realizované případně i u jiné fyzické nebo právnické osoby
5. standardní doba studia při průměrné studijní zátěži
6. podmínky, které musí student splnit v průběhu studia ve studijním programu a při jeho řádném ukončení
7. udělovaný akademický titul
8. určení oblasti nebo oblastí vzdělávání, v rámci kterých má být studijní program uskutečňován

Profil bakalářského nebo magisterského studijního programu může být:

1. profesně zaměřený, s důrazem na zvládnutí praktických dovedností potřebných k výkonu povolání podložených nezbytnými teoretickými znalostmi, nebo
2. akademicky zaměřený, s důrazem na získání teoretických znalostí potřebných pro výkon povolání včetně uplatnění v tvůrčí činnosti, poskytující rovněž prostor pro osvojení nezbytných praktických dovedností.

Velká pozornost se věnuje rozvoji jiných než prezenčních forem vysokoškolského vzdělávání. Téměř všechny vysoké školy nabízejí studijní programy ve formě kombinující prezenční a distanční studium (tzv. kombinovaná forma studia) na všech třech stupních vysokoškolského studia. Čistě distančních studijních programů bylo akreditováno málo, nicméně distanční způsob výuky zaznamenává na všech vysokých školách rychlý rozvoj zejména díky epidemiologické situaci způsobené v roce 2020 covid-19. Se zřizováním tzv. otevřených univerzit se nepočítá.

V souvislosti s rozvojem informačních a komunikačních technologií, rychlejším rozvojem distančních forem studia na vysokých školách ovlivněných pandemii covid-19 vydal Národní akreditační úřad metodický pokyn k definování rámce využívání prvků distančního studia ve studijních programech akreditovaných pro prezenční formu studia, a to jak v běžných aktivitách (např. přednášky, semináře, plnění úkolů prostřednictvím on-line systému), tak v distančních metodách hodnocení studujících. Materiál zdůrazňuje, že se však nejedná o samostudium bez podpory vyučujícího.

Veřejné vysoké školy mohou realizovat studijní programy ve spolupráci s jinými vysokými školami či s vyššími odbornými školami.

Požadavky na přijetí

O přijímání na vysoké školy (přijímacích zkouškách, přijímacím řízení, výsledcích přijímacího řízení a zveřejňování výsledků přijímacího řízení) se zabývala vyhláška o postupu a podmínkách při zveřejnění průběhu přijímacího řízení na vysokých školách. Tato vyhláška byla zrušena k 1. 3. 2025 bez náhrady. Přijímání na vysoké školy (přijímací zkoušky, přijímací řízení, výsledky přijímacího řízení a zveřejňování výsledků přijímacího řízení) se tak řídí výlučně ustanoveními zákona o vysokých školách.

Základní podmínka přijetí ke studiu v bakalářském studijním programu je střední vzdělání s maturitní zkouškou (ISCED 344, 354), stvrzené vysvědčením o maturitní zkoušce. Ke studiu v oblasti umění mohou být přijati též uchazeči s absolutoriem získaným v konzervatořích (a to i bez maturitní zkoušky), výjimečně též studenti, kteří neabsolvovali ani absolutorium v konzervatoři, ani maturitní zkoušku. Vysoká škola nebo fakulta může stanovit další podmínky přijetí ke studiu týkající se určitých znalostí, schopností nebo nadání nebo prospěchu v předchozím požadovaném vzdělání.

Novelizací zákona o vysokých školách z roku 2004 si vysoká škola nebo fakulta může stanovit odlišné podmínky pro přijetí nejenom uchazečů, kteří absolvovali studijní program nebo jeho část na vysoké škole – domácí či zahraniční, ale i uchazečů, kteří absolvovali akreditovaný vzdělávací program nebo jeho část ve vyšší odborné škole nebo studují akreditovaný vzdělávací program ve vyšší odborné škole v České republice nebo odpovídající instituci v zahraničí. Tato novela měla za cíl zlepšit prostupnost v terciárním sektoru vzdělávání, ať při přechodu z vyšší odborné školy, nebo z jiné vysoké školy či fakulty/programu.

Novela z roku 2016 upravuje i podmínky pro přijetí uchazeče, který získal zahraniční středoškolské vzdělání. Vysoká škola, která získá institucionální akreditaci a která nemá pochybnosti o kvalitě střední školy, může uznat úplné středoškolské vzdělání:

• potvrzené dokladem o uznání rovnocennosti;
• dokladem o Evropském bakalaureátu;
• zahraničním dokladem o zahraničním středoškolském vzdělání, je-li podle mezinárodních smluv rovnocenný bez dalšího postupu;
• zahraničním dokladem o zahraničním středoškolském vzdělání ve středoškolském vzdělávacím programu opravňujícím ke vstupu do bakalářského nebo magisterského studijního programu v zemi, v níž bylo studium absolvováno.

Vysoká škola si případně může vyžádat doplňující informace. Viz též Uznávání vzdělání a kvalifikací v terciárním vzdělávání v kapitole 12.

Uznávání výsledků předchozího formálního, neformálního či informálního vzdělávání nebylo zatím nijak systematicky upraveno, nebyly stanoveny žádné standardy a požadavky na postupy při uznávání výsledků předchozího vzdělávání ve vazbě na kvalitu studia. Uznávání výsledků předchozího učení je zmíněno v novém Strategickém záměru ministerstva pro oblast vysokých škol na období od roku 2021, kde pod prioritním cílem 2 (Zlepšit dostupnost a relevanci flexibilních forem vzdělávání) by Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mělo vytvořit soubor doporučení pro postupy uznávání výsledků předchozího učení v dalším studiu a podpořit výměnu dobré praxe mezi jednotlivými vysokými školami.

Přijímání ke studiu na vysoké školy obecně je omezeno zejména kapacitou dané školy. Na centrální úrovni je omezen počet studentů na veřejných vysokých školách, který bude v daném akademickém roce financován – a to finanční částkou přidělenou vysoké škole v rámci normativního financování. O počtu přijímaných studentů do jednotlivých programů a forem studia rozhoduje vysoká škola samostatně. Do bakalářských programů nastoupilo v roce 2024 přibližně 38 % populace 19letých.“ (Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy)

Volba vysoké školy

Volba vysoké školy je svobodná. Přijetí ke studiu určitého programu je ovšem vázáno na úspěch v přijímacím řízení a omezeno místními podmínkami či nedostačující kapacitou studijních míst v některých programech.

Žádosti o přijetí ke studiu lze současně podat i do několika studijních programů, ať jsou uskutečňovány na stejné fakultě nebo vysoké škole, nebo na několika fakultách nebo vysokých školách: Zákon o vysokých školách umožňuje studium ve studijních programech uskutečňovaných více vysokými školami, ať už souběžně, nebo následně.

Za úkony spojené s přijímacím řízením může vysoká škola stanovit poplatek.

Vstup do studia ve studijních programech uskutečňovaných vysokou školou se nemusí realizovat bezprostředně po ukončení střední školy. Pro zahájení vysokoškolského studia není ze zákona stanovena žádná věková hranice.

Kritéria pro přijetí

Součástí přijímacího řízení na vysokých školách mohou být přijímací zkoušky, které slouží k výběru nejschopnějších uchazečů a k sestavení pořadníku jejich přijetí v závislosti na předem stanovených podmínkách. Obsah i forma přijímacích zkoušek jsou zcela v kompetenci příslušné vysoké školy. Zpravidla jde o písemné zkoušky (testy), směřující k ověření vědomostí. Někdy jsou do nich zahrnuty i testy studijních předpokladů (schopnosti studenta – např. schopnost verbálního myšlení, analytického myšlení, prostorové představivosti), výjimečně jsou testy studijních předpokladů i jediným kritériem pro přijetí. Některé vysoké školy konají s uchazeči ještě přijímací pohovory. Některé vysoké školy používají jako kritérium pro přijetí průměrný prospěch z předchozího studia. S klesajícím počtem studentů středních škol, začínají mít některé vysoké školy a některé programy (např. některé technické) studentů nedostatek a k přijetí stačí úspěšně složená maturitní zkouška.

Na vysokých školách, které uskutečňují studijní programy v oblasti architektury či umění jsou zpravidla součástí přijímacího řízení též talentové zkoušky, které slouží k posouzení uměleckého talentu. Talentové zkoušky zpravidla předcházejí zkouškám ostatním.

Podmínkou přijetí ke studiu, vyžaduje-li to povaha studijního programu, může být i zdravotní způsobilost uchazeče ke studiu. V takovém případě zveřejní vysoká škola nebo fakulta požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu ve vyhlášení přijímacího řízení.

Rozhodnutí o přijetí

Zpráva o průběhu přijímacího řízení se zveřejňuje do 15 dnů od skončení přijímacího řízení. Pokud je jeho součástí přijímací zkouška, zveřejní se základní statistické charakteristiky všech jejích součástí. Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí musí být vydáno do 30 dnů a doručeno uchazeči, a to i prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy (uchazeč musí s takovýmto doručením souhlasit). Nepodaří-li se rozhodnutí doručit, doručí se veřejnou vyhláškou. Uskutečňuje-li studijní program fakulta, rozhoduje o přijetí děkan, uskutečňuje-li ho vysoká škola, rozhoduje rektor. Proti rozhodnutí o nepřijetí lze v předepsané lhůtě podat žádost o přezkoumání rozhodnutí. Pokud žádosti nevyhoví děkan, může rektor změnit rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, s vnitřním předpisem školy nebo s podmínkami, které si stanovila vysoká škola nebo fakulta sama. Na soukromých vysokých školách rozhoduje o přijetí ke studiu orgán, který je stanoven vnitřním předpisem.

Zápis do studia

Sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči právo na zápis do studia. Zápisem do studia se uchazeč stává studentem.

Obsah vzdělávání

Vymezení obsahu studijních programů patří k akademickým právům a svobodám českých vysokých škol. Platí pouze obecná ustanovení o studijních programech, obsažená v § 44–47g zákona o vysokých školách. Všechny studijní programy však podléhají akreditaci, kterou uděluje Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání (Akreditační úřad). Studijní programy v oblastech, pro něž získala od akreditačního úřadu institucionální akreditaci, si vysoká škola schvaluje sama. K akreditaci studijního programu i k institucionální akreditaci musí vysoká škola vyplnit a podat zákonem stanovenou žádost, k níž existují obecné minimální požadavky včetně obsahového zaměření studijního programu. Podmínky, které musí student splnit v průběhu studia a při jeho řádném ukončení, jsou stanoveny studijním plánem, jsou v souladu se studijním a zkušebním řádem, a dále obsahem a rozsahem státních závěrečných zkoušek.

 

Studijní plán

Studijní plán je součástí žádosti o akreditaci studijního programu. Základ jednotlivých předmětů je dán soupisem povinné literatury, u povinných a povinně volitelných studijních předmětů je vyžadována stručná anotace vymezující cíle studijního předmětu a jeho obsahové zaměření – tedy v terminologii Boloňského procesu výsledky učení. Jsou vyžadována pravidla zařazování jednotlivých studijních předmětů nebo jejich částí do studijního plánu z hlediska jejich obsahové a časové návaznosti nebo způsoby a podmínky kontroly studia podle studijního plánu. Pro bakalářský nebo magisterský studijní program, který má profesní profil (v případě akademického profilu podle potřeby) je třeba dodržet i stanovený rozsah odborné praxe v prezenční formě studia.

 

Studium v cizím jazyce

Studium jednoho nebo dvou cizích jazyků je součástí všech studijních programů (v případě strukturovaného studia většinou v rámci bakalářského studijního programu).

Pokud jsou pro to vhodné podmínky (např. hostování zahraničního učitele), uskutečňuje se výuka některých studijních předmětů v cizím jazyku.

Na řadě fakult (např. lékařských, ale nejen na nich) mohou zahraniční studenti za poplatek absolvovat v cizím jazyku celé studium. Seznam těchto programů je možné vhledat na webové stránce Study in. Podrobné informace o těchto programech zveřejňují na svých stránkách jednotlivé vysoké školy.

Zahraničním studentům, kteří projevili zájem studovat v českém jazyce, se nabízejí zpravidla jednoroční kurzy českého jazyka před zahájením studia (blíže viz web Study in).

V rámci programu zahraniční rozvojové spolupráce nabízí česká vláda stipendia cizincům ze zemí, kterým Česká republika poskytuje rozvojovou pomoc. Žadatelé o stipendium v České, jazyce absolvují každoroční jazykovou a odbornou přípravu; viz kapitola 12, Mobilita ve vysokoškolském vzdělávání.

Vyučovací metody

Výuka se dle vysokoškolského zákona uskutečňuje formou:

• přednášek
• seminářů
• cvičení
• laboratorních praktik
• praxí (např. klinické stáže mediků, hospitace studentů učitelství ve školách apod.)

Účast na přednáškách a na ostatních formách výuky si určuje škola sama. Účast na seminářích (cvičeních) bývá zpravidla povinná.

Vybavenost většiny vysokých škol (včetně studentských kolejí) výpočetní technikou dovoluje stále účinněji využívat rovněž metody samostudia, vyžadující samostatnou studijní práci s informacemi, studijními texty či s laboratorní a výpočetní technikou.

O výběru učebních pomůcek a vybavenosti rozhodují vysoké školy vzhledem ke své autonomii samy, v souladu se svými rozpočtovými možnostmi. V žádosti o akreditaci studijního programu uvádějí vysoké školy prostorové, informační a přístrojové zabezpečení studijního programu a u jednotlivých předmětů základní studijní literaturu a studijní pomůcky.

Postup studentů

Zápis do následujícího ročníku vysoké školy je možný po vykonání předepsaných zkoušek, případně dalších forem kontroly studia (dále jen zkoušek) nebo po dosažení předepsaného počtu kreditů.

V případě neúspěchu připouštějí studijní a zkušební řády vysokých škol opakování zkoušek i celých ročníků. Student tím však čerpá standardní dobu studia (plus jeden rok), po kterou veřejné vysoké školy od studentů podle zákona o vysokých školách nevyžadují poplatky. Po překročení standardní doby studia zvětšené o jeden rok je třeba platit poplatek za studium; od celkové doby studia se však nejdříve odečte uznaná doba rodičovství. Při překročení věku 26 let student přichází o sociální výhody, např. sociální stipendium, dávky státní sociální podpory a z rozhodnutí školy může ztratit nárok na ubytování v koleji apod.

Studenti mají možnost studium přerušit za podmínek stanovených studijním a zkušebním řádem, který stanoví i nejdelší možnou dobu přerušení studia.

Vysoké školy mají zpravidla stanovenu tzv. „maximální dobu studia ve studijním programu“ (např. na UK je to v bakalářském studijním programu šest let, v magisterském studijním programu nenavazujícím na bakalářský studijní program deset let, v navazujícím magisterském studijním programu pět let a v doktorském studijním programu osm let). Do maximální doby studia se nezapočítávají přerušení z důvodu rodičovství nebo závažných zdravotních důvodů.

Pokud student zjistí, že mu zvolený studijní program nevyhovuje, může od 1. března 2025 na základě nové úpravy zákona o vysokých školách požádat o přestup do jiného studijního programu uskutečňovaného toutéž vysokou školou nebo její fakultou. Přestup je možný pouze tehdy, pokud jej připouští vnitřní předpis vysoké školy; ten může stanovit také další podmínky. Žádost lze podat během studia i v době jeho přerušení.

O povolení přestupu rozhoduje vysoká škola nebo fakulta, která uskutečňuje nový studijní program. Pokud žádosti vyhoví, současně rozhodne, které části dosavadního studia, zkoušky nebo jiné studijní povinnosti uzná a do kterého semestru, ročníku nebo bloku studia studenta zařadí. Podle vnitřních pravidel může také předepsat rozdílové zkoušky. Doba studia v původním programu se následně považuje za dobu studia v novém programu, mimo jiné pro účely maximální doby studia a případného poplatku za delší studium.

Přechod na jinou vysokou školu není přestupem podle § 54b. Student se musí přihlásit do studijního programu této školy a splnit podmínky přijetí; o případném uznání předchozího studia poté rozhoduje přijímající instituce.

Vhodné volbě studijního programu a případným pozdějším změnám mohou pomoci předcházet studijní a kariérní poradenství nebo přípravné kurzy.

Zaměstnatelnost

Vysoké školy mají velkou autonomii v rozhodování o obsahu nabízených kurzů.

Podle nařízení vlády o standardech pro akreditace ve vysokém školství je v případě bakalářských či magisterských studijních programů zaměřených profesně požadováno, aby vysoká škola prokázala spolupráci s praxí. Studijní plán je sestaven tak, aby umožňoval studentům zvládnutí praktických dovedností potřebných k výkonu povolání. Studijní plán profesně zaměřeného bakalářského studijního programu má obsahovat praxi studentů v rozsahu alespoň 12 týdnů, v případě profesně zaměřeného magisterského studijního programu, který navazuje na bakalářský alespoň 6 týdnů, studijní plán profesně zaměřeného magisterského studijního programu, který nenavazuje na bakalářský studijní program, je koncipován tak, aby obsahoval praktickou výuku studentů v rozsahu alespoň 18 týdnů.

V ostatních případech nestanovuje vysokoškolská legislativa žádná pravidla pro stáže a odborné praxe. V případě regulovaných profesí (uvedených ve Směrnici 2005/36/EC a Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se vydává seznam regulovaných činností (povolání) v České republice (2016)) však mohou být některé programy ovlivněny další legislativou (viz též databáze regulovaných povolání).

Oficiální strategické dokumenty doporučují vysokým školám, aby do studijních programů systematicky začleňovaly praxe a stáže, posilovaly tak vazbu studia na praxi a přispívaly k lepší zaměstnatelnosti absolventů a vyšší relevanci vysokoškolského vzdělávání.

Posilování vazby studia na praxi je zdůrazněno i v aktuálně platném Strategickém záměru ministerstva pro oblast vysokých škol na období od roku 2021 v rámci prioritního cíle 1 (Rozvíjet kompetence přímo relevantní pro život a praxi v 21. století).

Zaměstnavatelé mají být členy správní rady veřejné vysoké školy, jelikož podle vysokoškolského zákona mají v této radě být přiměřeně zastoupeni zejména zástupci veřejného života, profesních komor, organizací zaměstnavatelů nebo dalších osob nebo orgánů vykonávajících, podporujících nebo využívajících vzdělávací nebo tvůrčí činnost vysokých škol nebo její výsledky, představitelé územní samosprávy a státní správy a absolventi dané školy. Nejméně jednu třetinu členů vědecké rady veřejné vysoké školy musí tvořit osoby, které nejsou členy akademické obce této školy.. Zástupci zaměstnavatelů mohou být členy vědeckých rad, pokud jsou významnými představiteli oborů, v nichž vysoká škola nebo fakulta uskutečňuje vzdělávací a tvůrčí činnost.  Řada vysokých škol zapojuje odborníky z praxe, zejména při přípravě profesně zaměřených studijních programů, .. Zaměstnavatelé jsou zastoupeni i v Radě Akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání, která je v jeho výkonným orgánem, (tři členové jsou jmenováni na návrh Rady hospodářské a sociální dohody; v současné době je jedním ze dvou místopředsedů Rady Akreditačního úřadu právě reprezentant zaměstnavatelů).

Informace studentům při hledání zaměstnání poskytují např. kariérní centra zřizovaná při jednotlivých vysokých školách. Na internetu existuje řada webových stránek s odkazy na pracovní příležitosti či stáže. Viz také Kariérní poradenství v kapitole 11.

Informace o nezaměstnanosti absolventů vysokých škol zprostředkovává databáze, kterou vytvořilo Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy (dále jen SVP). Tato databáze umožňuje zjistit za jednotlivé vysoké školy a fakulty počty absolventů, ve studiu pokračujících absolventů, nezaměstnaných absolventů a míru nezaměstnanosti v prvních dvou letech po absolvování. V současnosti je Univerzitou Karlovou připravována nová verze databáze.

Uplatnění svých absolventů s pomocí absolventských šetřeních sleduje řada vysokých škol samostatně. Navíc se v posledních letech opakovaně uskutečňují celonárodní nebo mezinárodní šetření absolventů vysokých škol. V roce 2018 se jednalo o šetření Absolvent 2018 a Eurograduate 2018 (oboje ve spolupráci SVP a Centra pro studium vysokého školství (dále jen CSVŠ). Na to navázalo šetření Eurograduate 2022, které v České republice realizovalo CSVŠ. V roce 2026 zajišťuje šetření Eurograduate 2026 v České republice Dům zahraniční spolupráce.

Míra nezaměstnanosti absolventů bakalářského studia na všech veřejných vysokých školách v ČR v letech 2010–2024 (sběr dat v měsíci dubnu)

	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	2024
0–12 měsíců	8,5	8,4	7,3	11,0	10,4	8,3	8,0	4,9	3,8	3,4	4,8	5,3	3,3	4,1	4,4
12–24 měsíců	2,7	3,0	2,2	3,7	3,3	3,5	3,3	2,6	1,7	1,5	2,1	2,2	1,5	1,4	1,7

Zdroj: Databáze SVP PedF UK – data stažena k 15/1/2025.

Hodnocení studentů

Studijní úspěšnost na vysokých školách se kontroluje převážně systémem udělování kreditů. Všechny veřejné vysoké školy a většina soukromých vysokých škol již zavedly evropský kreditní systém ECTS nebo systém se systémem ECTS kompatibilní. 

Základní podmínky hodnocení na vysokých školách stanovuje vysokoškolský zákon. Organizace zkoušek je právně zakotvena ve studijním a zkušebním řádu, který je jedním z vnitřních předpisů vysoké školy a je jako všechny vnitřní předpisy (případně vybraná opatření/nařízení rektora) schvalován akademickým senátem vysoké školy. Výsledky hodnocení se evidují ve výkazu o studiu, který může mít rovněž podobu elektronického informačního systému vysoké školy nebo fakulty.

 

Kontrola průběhu studia

Formami kontroly studia jsou zpravidla:

• kontrola studia předmětu
• průběžná kontrola studia
• rozdílová zkouška
• souborná zkouška
• státní závěrečná zkouška nebo její část

 

Hodnocení jednotlivých předmětů

Úspěšné absolvování jednotlivých předmětů je kontrolováno zpravidla formou:

• kolokvia
• zápočtu
• klauzurní práce
• zkoušky
• kombinací předchozího

 

Časové rozložení a jednotlivé způsoby kontroly studijní úspěšnosti jsou na jednotlivých vysokých školách a fakultách různé. Někde je zaveden systém dílčích zkoušek skládaných po každém semestru, jinde je předepsána jediná souborná zkouška po ucelené části studia, většinou na konci určitého modulu. Na vysokých školách, které uskutečňují studijní programy v oblasti umění, jsou za doklad studijní úspěšnosti považovány studentské výstavy, hudební produkce atd. V obou případech se však klade značný důraz i na průběžnou kontrolu studijní činnosti studentů, která má většinou podobu vědomostních testů nebo samostatných prací (výpočetních, grafických, laboratorních, seminárních) nebo samostatných uměleckých projevů.

Zkoušky se obvykle skládají v průběhu zkouškového období na konci každého semestru. Zkoušejí vyučující jednotlivých předmětů. Termíny dílčích zkoušek vyhlašují jednotliví examinátoři, termíny souborných, závěrečných, státních závěrečných a státních doktorských zkoušek vyhlašuje vedení školy (fakulty). V odůvodněných případech lze zkoušku skládat i před termínem. Neúspěšně vykonanou zkoušku lze (několikrát) opakovat.

Závěrečné zkoušky jsou skládány před zkušebními komisemi. Do komisí jsou na podporu zvýšení objektivity hodnocení přizváváni externí examinátoři z jiných vysokých škol nebo z výzkumných pracovišť. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy může jmenovat do zkušebních komisí další významné odborníky v daném oboru. Dbá se na to, aby examinační činností byli pověřováni nejkvalifikovanější akademičtí pracovníci.

Bakalářská práce, pokud je předepsána, je součástí státní závěrečné zkoušky.

Certifikace

Studium v bakalářském studijním programu se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí může být i obhajoba bakalářské práce. Dnem řádného ukončení studia je den, kdy byla vykonána příslušná státní zkouška na závěr studia nebo její poslední část.

Dokladem o ukončení studia a o získání příslušného akademického titulu je vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu. Absolventi získávají níže uvedené tituly. Dosažené vzdělání se považuje za úroveň ISCED 645. Právo udělovat vysokoškolskou kvalifikaci (diplom) mají vysoké školy pouze v akreditovaných studijních programech (bakalářských, magisterských a doktorských). Akreditaci uděluje příslušné vysoké škole nezávislý terciární vzdělávání (Akreditační úřad), a to buď jako institucionální akreditaci pro oblast vzdělávání, nebo jako akreditaci pro konkrétní studijní program. Na základě institucionální akreditace oblasti vzdělávání získá vysoká škola oprávnění si v rámci této oblasti schvalovat a spravovat studijní programy sama.

Přehled akademických titulů v bakalářských studijních programech

Programy	Akademický titul	Zkratka
většina programů	bakalář	Bc.
v oblasti umění 1)	bakalář umění	BcA.

¹⁾ Absolventům programů v oblasti umění, kteří byli přijati, aniž dosáhli středního vzdělání s maturitní zkouškou, se akademický titul uděluje až po dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyššího odborného vzdělání v konzervatoři.

Pozn.: Uvedené akademické tituly se uvádějí před jménem.

Úspěšné ukončení bakalářského studijního programu je předpokladem k přijetí do magisterského studijního programu.

 

Uznávání kvalifikace

Při posuzování úrovně vzdělání (kvalifikace) umožňující přístup k vysokoškolskému studiu jsou kompetentními orgány krajské úřady, jedná-li se o středoškolskou kvalifikaci, a to na základě školského zákona a vyhlášky o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami. Pro účely přijetí ke studiu může uznat zahraniční doklad o ukončení středoškolského studia i vysoká škola, která má institucionální akreditaci pro alespoň jednu oblast vzdělávání, a tato vysoká škola nemá pochybnosti o dostatečné úrovni, rozsahu nebo obsahu předchozího zahraničního vzdělání uchazeče, doloženého zahraničním dokladem (§ 48 odst. 6 zákona o vysokých školách). Vysoká škola může stanovit poplatek za úkony spojené s posouzením dokladu.

Při uznávání vysokoškolských diplomů se vychází zejména z lisabonské Úmluvy o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu. Při podání žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle § 89 je žadatel povinen uhradit poplatek (§ 90a zákona o vysokých školách). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vede podle § 89 registr řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, který je informačním systémem veřejné správy (§ 90b zákona o vysokých školách). Postupuje v souladu s vyhláškou o předávání údajů do registru řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikací.

Kompetentními orgány pro uznávání jsou v případě uznání vysokoškolského vzdělání nebo jeho částí veřejné vysoké školy, které uskutečňují nebo jsou oprávněny uskutečňovat studijní program alespoň v jedné oblasti vzdělávání, do nichž zahraniční program náleží. Při pochybnostech příslušnou veřejnou vysokou školu určí ministerstvo, nebo rozhodne o uznání samo. Ministerstvo školství může vydat osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání nebo jeho části, pokud je k tomuto zmocněno smlouvou mezi Českou republikou a zemí, kde je zahraniční vysoká škola zřízena a uznána.

Podrobnější informace viz – Uznávání vzdělání a kvalifikací v terciárním vzdělávání v kapitole 12.

Užitečné služby, zvláště informační a konzultační, poskytuje český ENIC-NARIC, který působí v rámci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Je zapojen do evropských sítí informačních středisek ENIC a středisek NARIC.