Hodnocení na vyšších odborných školách se řídí školským zákonem a je obdobné jako hodnocení u škol nižších stupňů – viz Zajišťování kvality v předškolním a školním vzdělávání. Specifické podmínky pro vyšší odborné školy, vč. akreditace, jsou uvedeny v následujících oddílech (Instituce odpovědné za evaluaci ve vyšším odborném vzdělávání a Evaluace ve vyšším odborném vzdělávání).

Hodnocení, zajišťování kvality a akreditace v oblasti vysokoškolského vzdělávání je upraveno odlišně, a to zákonem o vysokých školách. Blíže viz následující oddíly (Instituce odpovědné za evaluaci ve vysokém školství a Evaluace ve vysokém školství).

Odpovědné instituce

Instituce odpovědné za evaluaci ve vyšším odborném vzdělávání

Na hodnocení vzdělávací soustavy od mateřských po vyšší odborné školy se podílejí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Česká školní inspekce a kraje, viz  Instituce odpovědné za evaluaci v oblasti předškolního a školního vzdělávání.

Vzdělávací program si stanoví každá vyšší odborná škola sama, podléhá však akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (v případě zdravotnického zaměření s předchozím souhlasem Ministerstva zdravotnictví a v případě vzdělávacího programu v oblasti bezpečnostních služeb s předchozím souhlasem Ministerstva vnitra). Ministerstvo školství ji uděluje na základě stanoviska Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání (AK VOV), jejíchž 21 členů jmenuje a odvolává ministr školství z odborníků z vysokých škol, z vyšších odborných škol a z praxe. Jsou jmenováni na dobu šesti let. Vnitřní organizaci AK VOV stanoví statut, vydaný ministerstvem školství a publikovaný ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Činnost AK VOV materiálně, organizačně a finančně zabezpečuje ministerstvo.

Vnější hodnocení vyšších odborných škol, tak jako za vnější hodnocení na nižších úrovních vzdělávání, provádí systematicky Česká školní inspekce (ČŠI).

Za vnitřní hodnocení vyšších odborných škol jsou, obdobně jako vnitřní hodnocení na nižších úrovních vzdělávání, odpovědni ředitelé.

Instituce odpovědné za evaluaci ve vysokém školství

Instituce odpovědné za akreditaci a vnější hodnocení ve vysokém školství

Podle novely zákona o vysokých školách z roku 2016 pečuje o kvalitu vysokoškolského vzdělávání a o všestranné posouzení vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti vysokých škol Národní akreditační úřad pro vysoké školství (NAÚ), který uděluje oprávnění vykonávat akreditované činnosti, hodnotí činnost vysokých škol a kvalitu akreditovaných činností a zveřejňuje výsledky hodnocení. Vysoká škola si může na vlastní náklady zajistit také hodnocení u všeobecně uznávané hodnoticí agentury, tj. agentury, která je zařazená v registru EQAR (Evropském registru agentur zabezpečujících kvalitu) nebo je členem sdružení ENQA (Evropské asociace pro zabezpečování kvality ve vysokém školství). Předložení výsledků tohoto hodnocení NAÚ (např. v případě žádosti o institucionální akreditaci) je na posouzení dané vysoké školy. Některé kontrolní a další související činnosti vykonává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Národní akreditační úřad pro vysoké školství

Výkonným orgánem NAÚ je patnáctičlenná Rada NAÚ, kterou tvoří předseda Rady, dva místopředsedové a další členové Rady. Nezávislost úřadu vyžaduje, aby předseda a místopředsedové Rady nevykonávali placenou nebo neplacenou funkci na žádné z vysokých škol ani nebyli na žádné vysoké škole v pracovněprávním ani jiném obdobném stavu (nesmějí např. vysoké škole poskytovat poradenskou či konzultační činnost). Jedním z členů Rady musí být student. Členy Rady NAÚ včetně předsedy a místopředsedů jmenuje vláda České republiky na návrh ministra školství, mládeže a tělovýchovy na období šesti let s výjimkou jednoho člena-studenta, který je jmenován na dva roky. Návrhy ministrovi v případě devíti osob předkládají reprezentace vysokých škol, tj. Rada vysokých škol a Česká konference rektorů. Na dalších pět osob včetně předsedy předkládají ministrovi návrhy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, další ústřední orgány státní správy, profesní komory, organizace zaměstnavatelů nebo další osoby nebo orgány vykonávající, podporující nebo využívající vzdělávací nebo tvůrčí činnost vysokých škol nebo její výsledky. Člena Rady z řad studentů navrhuje ministrovi Rada vysokých škol. Členy Rady NAÚ se mohou stát pouze významné osobnosti, jejichž bezúhonnost a odborná autorita je všeobecně uznávána. Při výkonu své funkce jsou nezávislí. Způsob jejich jednání upravuje vládou schválený a veřejně dostupný Statut Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství.

Poradním orgánem Rady NAÚ jsou hodnoticí komise, jmenované pro každou žádost o akreditaci. Jejich členové mohou být jmenováni pouze z osob zapsaných na Seznamu hodnotitelů. Seznam hodnotitelů spravuje NAÚ. Seznam se člení podle oblastí vzdělávání. Do Seznamu hodnotitelů může být zapsána pouze osoba, která je všeobecně uznávanou odbornou autoritou v příslušné oblasti vzdělávání nebo studentem. K zařazení do Seznamu hodnotitelů se osoba dostane buď tak, že jí na Seznam hodnotitelů navrhne ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, orgán reprezentace vysokých škol nebo profesní organizace nebo na základě výzvy NAÚ zveřejněné na internetových stránkách ministerstva sama projeví zájem podílet se na činnosti hodnoticích komisí. Do Seznamu je osoba zapsána, pokud splňuje podmínky stanovené Radou NAÚ, po projednání s orgány reprezentace vysokých škol, a to na dobu šesti let. Seznam hodnotitelů je veřejně přístupný na internetových stránkách ministerstva školství.

Činnost NAÚ materiálně, administrativně a finančně zajišťuje Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy.

NAÚ zejména:

• rozhoduje o institucionálních akreditacích, akreditacích studijních programů i akreditacích habilitačního řízení či řízení ke jmenování profesorem;
• kontroluje dodržování právních předpisů při uskutečňování akreditovaných činností;
• provádí vnější hodnocení vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysokých škol v případě, že o to požádá ministr nebo shledá-li NAÚ závažné důvody pro mimořádné hodnocení;
• vydává stanoviska k udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola na území ČR a k typu vysoké školy (univerzitní nebo neuniverzitní);
• posuzuje a vydává stanoviska také k dalším záležitostem týkajícím se vysokého školství, které mu předloží ministr.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Zákon o rozpočtových pravidlech opravňuje ministerstvo školství jako poskytovatele prostředků ze státního rozpočtu provádět celou řadu kontrolních činností, především kontrolovat hospodaření veřejných vysokých škol a také soukromých vysokých škol, pokud jim byly poskytnuty prostředky ze státního rozpočtu. Výše uvedené a další související činnosti ministerstva jsou popsány v oddíle Akreditace a vnější hodnocení ve vysokém školství.

Orgány odpovědné za vnitřní hodnocení ve vysokém školství

Novela zákona o vysokých školách svěřuje vysoké škole více autonomie v systému zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality, a taktéž od ní vyžaduje více povinností, než tomu bylo před jejím přijetím. Systém zajišťování a vnitřního hodnocení kvality si stanoví vysoká škola sama, rámcové požadavky jsou dány legislativou.

Na veřejných vysokých školách jsou tyto samosprávné povinnosti i kompetence rozděleny zejména mezi vědeckou radu veřejné vysoké školy, vědecké rady fakult a nový samosprávný orgán – radu pro vnitřní hodnocení. Podle zákona o vysokých školách zřizuje veřejná vysoká škola tuto radu svým statutem. V případě, že veřejná vysoká škola institucionální akreditaci nemá, může působnost této rady vykonávat vědecká rady této vysoké školy. Obdobné podmínky platí i pro státní vysoké školy. V případě soukromé vysoké školy jsou orgány vykonávající uvedené pravomoci určeny vnitřním předpisem soukromé vysoké školy. Pokud však soukromé školy žádají o institucionální akreditaci, musí i ony ustavit radu pro vnitřní hodnocení. Vědecká rada veřejné vysoké školy má také určité kompetence v rámci akreditace, některé z nich jsou svěřeny vědecké radě fakulty. Zároveň zákon posiluje i kompetence garantů studijních programů. Veřejné vysoké školy musí dále ze zákona zřídit útvar auditu a útvar kontroly a provádět vnitřní finanční audit.

Rada pro vnitřní hodnocení schvaluje návrh pravidel systému zajišťování kvality, řídí průběh vnitřního hodnocení kvality a vykonává další související činnosti.

Vědecká rada veřejné vysoké školy vykonává řadu působností v oblasti institucionální akreditace vysoké školy, vnitřního schvalování studijních programů, akreditace habilitačních řízení nebo řízení ke jmenování profesorem a zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality.

Vědecká rada fakulty plní kompetence v oblasti návrhů studijních programů, akreditace studijních programů a akreditace habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem.

Podrobný výčet činností jednotlivých rad a informace o jmenování jejich členů jsou uvedeny v oddíle Institucionální správa a řízení ve vysokém školství v kapitole 2.

Garant studijního programu

Garanty studijních programů vysoká škola jmenuje z řad svých akademických pracovníků podle pravidel stanovených jejím vnitřním předpisem. Na garanty se vztahují také ustanovení nařízení vlády o standardech pro akreditaci ve vysokém školství, které velmi podrobně upravuje činnosti a kvalifikaci garantů pro všechny tři typy studijních programů (bakalářský, magisterský, doktorský) i pro oba profily studijních programů (akademicky zaměřený, profesně zaměřený).

Garant zejména:

• koordinuje obsahovou přípravu studijního programu;
• dohlíží na kvalitu jeho uskutečňování;
• vyhodnocuje jej;
• rozvíjí jej.

Přístupy a metody zajišťování kvality vzdělávání

Evaluace ve vyšším odborném vzdělávání

Akreditace a vnější hodnocení ve vyšším odborném vzdělávání

Akreditace

Vzdělávací program si stanoví každá vyšší odborná škola sama, podléhá však akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (v případě zdravotnického zaměření s předchozím souhlasem Ministerstva zdravotnictví a v případě vzdělávacího programu v oblasti bezpečnostních služeb s předchozím souhlasem Ministerstva vnitra). Ministerstvo školství ji uděluje na základě stanoviska Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání (AK VOV). Akreditace vzdělávacího programu je podmínkou pro zápis příslušného oboru vzdělávání do rejstříku škol a školských zařízení, a tedy pro konání výuky, zkoušky a přiznání označení absolventa. Podmínky pro akreditaci upravuje školský zákon a navazující vyhláška o vyšším odborném vzdělávání.

Žádost o akreditaci vzdělávacího programu podává navrhovatel ministerstvu školství, které ji postoupí akreditační komisi. Akreditační komise na základě Formálního rámce pro posuzování vzdělávacích programů vyššího odborného vzdělávání posoudí vzdělávací program z obsahového a odborného hlediska a sdělí ministerstvu své stanovisko. Akreditace se uděluje na dobu rovnající se nejvýše dvojnásobku délky vzdělávání v denní formě studia (tedy na 6 nebo 7 let). Platnost akreditace lze i opakovaně prodloužit. Žádost musí obsahovat náležitosti, které jsou stanoveny vyhláškou o vyšším odborném školství:

• identifikační údaje
• návrh vzdělávacího programu
• doklady o odborném zabezpečení výuky vzdělávacího programu

Vnější hodnocení

Vnější hodnocení vyšších odborných škol, tak jako vnější hodnocení škol nižších úrovních vzdělávání, provádí systematicky Česká školní inspekce, a to ve všech školách zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení bez ohledu na zřizovatele.

Vnitřní hodnocení ve vyšším odborném vzdělávání

Přístupy a metody zajišťování kvality vzdělávání na vyšších odborných školách formou interní evaluace jsou obdobné jako u vnitřního hodnocení škol na nižších vzdělávacích úrovních.

Evaluace ve vysokém školství

Akreditace a vnější hodnocení ve vysokém školství

O kvalitu vysokoškolského vzdělávání a všestranné posouzení vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti vysokých škol dbá Národní akreditační úřad pro vysoké školství (NAÚ). Podmínky akreditace jsou dány zákonem o vysokých školách a nařízením vlády o standardech pro akreditace ve vysokém školství.

Novela zákona o vysokých školách nově klade velký důraz na to, aby si škola sama vytvořila velmi kvalitní systém zajišťování a vnitřního hodnocení kvality. Ten NAÚ sleduje – jak a zda je dobře nastaven, a to jak v případě posuzování žádosti o institucionální akreditaci, tak i v případě dalších akreditovaných činností.

Akreditace

Akreditace studijního programu se uděluje na dobu nejvýše deseti let počítanou ode dne nabytí právní moci příslušného rozhodnutí. Byla-li vysoké škole žádost o udělení akreditace studijního programu zamítnuta, může vysoká škola podat novou žádost o akreditaci daného nebo obdobného studijního programu nejdříve po uplynutí doby dvou let. Platnost akreditace lze i opakovaně prodloužit. Během uskutečňování akreditovaného studijního programu může vysoká škola požádat o akreditaci jeho rozšíření. Není-li studijní program akreditován, nelze přijímat studenty, konat výuku a zkoušky ani přiznávat akademické tituly.

Institucionální akreditace znamená, že si vysoká škola může sama rozhodovat o uskutečňování jednotlivých studijních programů v příslušné oblasti (oblastech) vzdělávání (podle nařízení vlády o oblastech vzdělávání ve vysokém školství). Je udělována na dobu deseti let, popřípadě na dobu pěti let, pokud se vysoké škole uděluje pro oblast nebo oblasti vzdělávání, pro které byla dané vysoké škole zamítnuta bezprostředně předcházející žádost. Nemá-li vysoká škola institucionální akreditaci a její žádost o udělení institucionální akreditace pro jednu nebo více oblastí vzdělávání byla zamítnuta, může podat novou žádost o udělení institucionální akreditace nejdříve po uplynutí doby dvou let. Vysoká škola s institucionální akreditací může v době platnosti institucionální akreditace požádat o její rozšíření pro další oblast nebo oblasti vzdělávání nebo pro další typ nebo typy studijních programů v rámci oblasti, pro kterou již má institucionální akreditaci. Pokud byla žádost zamítnuta, může škola podat novou žádost o rozšíření institucionální akreditace nejdříve po uplynutí doby dvou let.

Akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem se uděluje na dobu nejvýše deseti let.

Nezbytnou součástí žádosti o akreditaci studijního programu pro regulovaná povolání je souhlasné stanovisko příslušného uznávacího orgánu, že absolventi daného studijního programu budou připraveni odpovídajícím způsobem k výkonu regulovaného povolání. Seznam regulovaných povolání a činnosti spolu s příslušnými uznávacími orgány je uveden v Databázi regulovaných povolání a činností. Mezi regulovaná povolání patří i povolání učitele, vychovatele, speciálního pedagoga, psychologa, pedagoga volného času, asistenta pedagoga a trenéra. V tomto případě vydává souhlasné stanovisko Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Koncem roku 2017 předložilo ministerstvo školství metodický materiál ​Rámcové požadavky na studijní programy, jejichž absolvováním se získává odborná kvalifikace k výkonu regulovaných povolání pedagogických pracovníků. Tyto požadavky mají za cíl vyjadřovat vyvážené poměry mezi základními složkami odborné přípravy dotčených kategorií pedagogických pracovníků. Součástí žádosti je studijní plán – výčet předmětů a jejich zařazení pod jednotlivé předepsané složky s uvedením kreditů a hodin. Poměry jednotlivých složek studia jsou vyjádřeny v procentech, kreditech a hodinách podle Evropského systému přenosu a akumulace kreditů (European Credit Transfer and Accumulation System).

Zjistí-li NAÚ závažné nedostatky při uskutečňování akreditovaných činností rozhodne podle jejich povahy o:

• omezení nebo odnětí akreditace studijního programu;
• omezení nebo odnětí institucionální akreditace pro oblast vzdělávání;
• pozastavení nebo odnětí akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem;
• omezení a zániku oprávnění uskutečňovat studijní program na základě institucionální akreditace.

Omezení akreditace studijního programu znamená zákaz přijímat ke studiu daného studijního programu další uchazeče. Omezení institucionální akreditace dle povahy věci znamená zánik práva vytvářet další studijní programy v dotčené oblasti nebo oblastech vzdělávání a rozšiřovat stávající studijní programy v této oblasti nebo v těchto oblastech vzdělávání. Pominou-li důvody pro omezení či pozastavení akreditace, NAÚ přijaté opatření zruší.

Vnější hodnocení vysokých škol

NAÚ provádí u vysokých škol vnější hodnocení vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností, a to buď na základě podnětu ministra, nebo shledá-li sám závažné důvody pro mimořádné hodnocení. Při hodnocení může využívat výsledky vnitřního hodnocení kvality činností vysoké školy a výsledky případného hodnocení provedeného všeobecně uznávanou hodnoticí agenturou. K takovémuto mezinárodnímu hodnocení by NAÚ taktéž přihlíželo při posuzování žádosti o institucionální akreditaci.

Kontrola a další činnosti ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má povinnost kontrolovat hospodaření veřejných vysokých škol a také soukromých vysokých škol, pokud jim byly poskytnuty prostředky ze státního rozpočtu, a to podle zákona o rozpočtových pravidlech, zákona o kontrole a zákona o finanční kontrole. Dále má povinnost vyžadovat od veřejných vysokých škol zprávu o vnitřním hodnocení, výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření. Pokud byly poskytnuty prostředky soukromým vysokým školám, vztahují se tyto povinnosti i na ně. Kontrola hospodaření veřejných vysokých škol je součástí celkového plánu kontrol vykonávaného Odborem kontroly, dozoru a auditu ve veřejné správě ministerstva školství. Kontrolní činnost je zaměřena na výsledky hospodaření vysokých škol a čerpání a využití veřejných prostředků, které jsou poskytovány vysokým školám ze státního rozpočtu na vzdělávání, výzkumnou, vědeckou, uměleckou a další tvůrčí činnost a na dofinancování vzdělávacích programů EU. Při sestavování plánu kontrol se kontrolní orgán ministerstva školství řídí výsledky kontrolní činnosti ministerstva, požadavky odborných útvarů ministerstva, případnými podněty veřejnosti a vysokých škol. Kontrola každé vysoké školy by se měla opakovat v intervalu 3–5 let. Kromě ministerstva školství provádí kontrolu hospodaření s prostředky státního rozpočtu i Nejvyšší kontrolní úřad a finanční úřady.

Další evaluační činnosti ministerstva školství:

• registruje vnitřní předpisy vysokých škol (s výjimkou státních), přičemž např. kontroluje korektnost dodržování právních předpisů kontroluje při registraci vnitřních předpisů vysokých škol, kvalitu jejich managementu při vyhodnocování dlouhodobého záměru;
• uděluje státní souhlas k působené soukromé vysoké školy a povolení nebo oprávnění k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky a vykonává kontrolu dodržování právních předpisů v této oblasti;
• vede některé registry stanovené zákonem;
• projednává a vyhodnocuje strategické záměry veřejných a soukromých vysokých škol a každoroční plány jejich realizace, v případě státních vysokých škol plní tuto funkci resortní ministerstva;
• každoročně vypracovává a zveřejňuje výroční zprávu o stavu a rozvoji vysokého školství (od roku 2012 je vydávána společně pro všechny vzdělávací úrovně jako výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávání) a strategický záměr ministerstva pro oblast vysokých škol.

Úplný výčet činností ministerstva školství – viz Působnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v kapitole 2.

Vnitřní hodnocení ve vysokém školství

Vysoké školy vedle samotného zajišťování a vnitřního hodnocení kvality provádějí také činnosti v rámci akreditace a zpracovávají výroční zprávy a strategické záměry. Většina požadavků je shodná pro veřejné, státní i soukromé školy (v následujícím textu jsou případné odlišnosti zdůrazněny, a pokud není uvedeno jinak, platí informace pro veřejné vysoké školy i pro školy státní).

Zajišťování a vnitřní hodnocení kvality

Zákon o vysokých školách ukládá všem vysokým školám (od 1. září 2016) povinnost zavést a udržovat systém zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností a systém vnitřního hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností. V případě veřejných vysokých škol zákon řadí zajišťování a vnitřní hodnocení kvality mezi základní samosprávné působnosti veřejné vysoké školy. Zákon také upřesňuje rozdělení pravomocí v této oblasti mezi orgány vysokých škol. Pravidla systému zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality si stanoví vysoká škola vnitřním předpisem (u soukromých škol nejsou konkrétní vnitřní předpisy předepsány). Rámec pro tento vnitřní předpis stanovuje zákon o vysokých školách a dva prováděcí předpisy: Nařízení vlády o standardech pro akreditace ve vysokém školství a Nařízení vlády o oblastech vzdělávání ve vysokém školství.

Zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností zahrnuje uplatnění záměrů a postupů vysoké školy v této oblasti, opírajících se o:

1. vymezení poslání a strategie vysoké školy;
2. vymezení povinností vedoucích zaměstnanců a členů orgánů vysoké školy a jejích součástí ve vztahu ke kvalitě vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností;
3. organizaci vysoké školy, stanovení působnosti, pravomocí a povinností orgánů, vedoucích zaměstnanců a členů orgánů vysoké školy a jejích součástí;
4. zdroje finanční, personální a informační pro výkon vzdělávací a s ní související tvůrčí činnosti;
5. spolupráci a vzájemné vazby vysoké školy s jinými vysokými školami, s veřejnými výzkumnými institucemi a jinými právnickými osobami zabývajícími se výzkumem, experimentálním vývojem nebo inovacemi, se zaměstnavateli absolventů vysokých škol, s podnikateli působícími v průmyslové a obchodní sféře, s podnikatelskými svazy a dalšími osobami nebo orgány vykonávajícími, podporujícími nebo využívajícími vzdělávací nebo tvůrčí činnost vysokých škol nebo jejich výsledky;
6. standardy a postupy vnitřního hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysoké školy;
7. nápravná a preventivní opatření a opatření přijímaná za účelem zlepšování;
8. vnitřní dokumenty a záznamy, které se týkají zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysoké školy.

Vnitřní hodnocení spočívá zejména:

• v aplikaci standardů a postupů vnitřního hodnocení kvality (určených vnitřním předpisem, viz výše);
• ve vypracování zprávy o vnitřním hodnocení kvality, která popisuje dosažené kvalitativní výstupy vysoké školy v oblasti vzdělávací a tvůrčí činnosti a opatření přijatá k odstranění případných zjištěných nedostatků (vypracovává se v termínech stanovených vnitřním předpisem vysoké školy, nejméně však jednou za pět let, každoročně je aktualizována o dodatek popisující změny dosažené v kvalitě a v řídících opatřeních; rámcové výsledky jsou publikovány ve výroční zprávě o činnosti);
• ve zpřístupnění zprávy o vnitřním hodnocení i jejích dodatků orgánům a členům orgánů vysoké školy a jejích součástí, dále Národnímu akreditačnímu úřadu pro vysoké školství a Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy;
• v publikování rámcových výsledků hodnocení ve výroční zprávě o činnosti vysoké školy.

Vnitřní procesy v rámci akreditace

Záměr předložit žádost o akreditaci schvaluje vědecká rada veřejné vysoké školy, resp. vědecká rada fakulty, soukromé školy kompetence svých orgánů stanoví samy. Institucionální akreditace opravňuje vysokou školu samostatně vytvářet a uskutečňovat určený typ/typy studijních programů (bakalářský, magisterský či doktorský) v určené oblasti/oblastech. Podrobnosti procesu vnitřního schvalování svých studijních programů („vnitřní akreditace“) stanoví vnitřní předpis vysoké školy.

Základní podmínkou pro udělení akreditace je fungující systém zajišťování kvality a vnitřního hodnocení kvality. V případě žádosti o institucionální akreditaci nebo akreditaci studijního programu zákon vysoké škole dále ukládá zpracovat tzv. sebehodnoticí zprávu, která pokrývá oblast/oblasti vzdělávání pro které škola žádá o akreditaci. Tato zpráva popisuje a hodnotí naplnění jednotlivých požadavků vyplývajících z příslušných standardů pro akreditace.

Výroční zprávy a strategické záměry

Každoročně musí všechny vysoké školy zpracovat, předložit ministerstvu školství a zveřejnit výroční zprávu o činnosti. Veřejná vysoká škola (a soukromá vysoká škola v případě, že obdržela dotaci na svou činnost) musí dále každoročně předkládat i výroční zprávu o hospodaření vysoké školy. Termín a formu zpráv stanoví ministr školství. Aktuální osnova výroční zprávy o činnosti je dostupná na internetových stránkách ministerstva školství, kde se nachází i pokyny pro zpracování výroční zprávy o hospodaření. V případě veřejné vysoké školy obě tyto zprávy schvaluje akademický senát a poté projednává správní rada.

Výroční zpráva o činnosti obsahuje:

• přehled činnosti v kalendářním roce
• rámcové výsledky hodnocení činnosti
• změny vnitřních předpisů a změny v orgánech vysokých škol
• další údaje stanovené správní radou

Výroční zpráva o hospodaření školy obsahuje:

• roční účetní závěrku a zhodnocení základních údajů v ní obsažených
• výrok auditora k závěrce (pokud audit proběhl)
• přehled o peněžních příjmech a výdajích podle zdrojů
• vývoj a konečný stav fondů
• stav a pohyb majetku a závazků
• úplný objem nákladů v členění na náklady pro plnění činností doplňkových a ostatních

Vysoké školy mají dále povinnost vypracovat, projednat s ministerstvem školství a zveřejnit strategický záměr vzdělávací a tvůrčí činnosti vysoké školy (zpravidla jednou za pět let) a každoroční plány jeho realizace. Přesný termín a formu stanoví ministr školství. Strategický záměr je rozhodující pro výši příspěvků a dotací poskytovaných vysoké škole a také pro udělení státního souhlasu k oprávnění působit jako soukromá vysoká škola. Výsledky práce vysoké školy se poměřují tímto záměrem. Navazuje a dále v podmínkách instituce rozpracovává rámec daný strategickým záměrem ministerstva, který spolu s jeho každoročním plánem realizace vypracovává ministerstvo.

Výroční zpráva o činnosti, výroční zpráva o hospodaření a strategický záměr vysoké školy musí být veřejně přístupné. Podmínky pro státní vysoké školy jsou obdobné jako pro veřejné vysoké školy. Působnost ministerstva/ministra školství nicméně plní resortní ministerstva/ministři. Na státních vysokých školách také nefunguje správní rada.