Demografická situace

Česká republika má rozlohu 78 866 km2; počet obyvatel k 31.3 2024 byl 10 859 535, nejvíce od konce druhé světové války. Od roku 2019 zajišťuje přírůstek obyvatel pouze zahraniční stěhování. Země je charakterizována velkým počtem převážně malých obcí a relativně rovnoměrnou hustotou osídlení. Hlavní město Praha má 1 379,8 tisíc obyvatel (stav k 31.3. 2024), dalších 5 měst překračuje hranici 100 tisíc obyvatel.

Demografický vývoj

Demografický vývoj v celém poválečném období byl nepravidelný. Do značné míry to bylo důsledkem vládních pro populačních opatření, např. zvýhodňováním rodin s dětmi při přidělování bytu, prodlužováním mateřské dovolené, poskytováním výhodných novomanželských půjček.

Po roce 1989 se demografické procesy v krátké době připodobnily západoevropskému modelu: prodloužila se naděje dožití (střední délka života při narození), poklesla porodnost, zvýšil se věk při sňatku a věk ženy při prvním porodu. Úhrnná plodnost (počet narozených dětí na jednu ženu) klesla v roce 1996 pod 1,2, zatímco ještě v roce 1990 dosahovala hodnoty 1,89. Teprve v roce 2004 plodnost opět překročila hodnotu 1,2 dítěte na jednu ženu a počet dětí narozených v ČR v jednom roce stoupl nad 100 tisíc. K tomuto zvýšení porodnosti a plodnosti vedl fakt, že děti začala mít početná generace žen narozených v 70. letech. V posledních letech se však úhrnná plodnost výrazně snižuje a v roce 2023 tato hodnota klesla na 1,45 dítěte na jednu ženu. Ve stejném roce se v České republice narodilo 91,1 tisíc dětí, o 10,2 tisíce méně než o rok dříve. Průměrný věk matek při narození prvního dítěte se od 90. let kontinuálně zvyšuje a v roce 2023 činil 28,9 let. Od 90. let také výrazně vzrostl podíl dětí narozených mimo manželství (v roce 2023 to bylo 47 % oproti zhruba 10 % dětí na začátku 90. let). Střední délka života (naděje dožití při narození) má dlouhodobě rostoucí trend; v roce 2020 však poprvé v poválečné historii meziročně poklesla vlivem pandemie Covid-19. V roce 2023 činila střední délka života 76,9 let u mužů a 82,8 let u žen.

Situace ve školství

Nepravidelnost demografického vývoje se odráží v počtu dětí, žáků a studentů na jednotlivých vzdělávacích stupních. Tento vývoj vykazuje v dlouhodobých časových řadách výkyvy a může tak způsobovat kapacitní problémy ve školství.

Kapacity škol na úrovni předškolního vzdělávání ovlivňují legislativní změny v minulých letech, kdy od školního roku 2017/18 byl zaveden povinný poslední ročník předškolního vzdělávání a od roku 2018 mají nárok na místo v mateřské škole i tříleté děti. Nároky na kapacity mateřských škol jsou dále výrazně ovlivněny migrací a vzděláváním ukrajinských dětí v důsledku válečné agrese Ruské federace na území Ukrajiny. Ve školním roce 2022/23 se oproti předchozímu školnímu roku zvýšil podíl dětí cizinců na počtu dětí v MŠ z 3 % na 5 %, přičemž podíly v jednotlivých krajích se různí (nejvyšší podíl vykazují MŠ v Praze (14 %), v Karlovarském (7 %) a v Plzeňském kraji (7 %). Podíl ukrajinských dětí na celkovém počtu dětí cizinců se v MŠ zvýšil z 25 % na 55 %, naopak se snížil podíl dětí vietnamské národnosti z 23 % na 13 %, slovenské z 18 % na 11 % a ruské z 6 % na 4 %. Podíly ukrajinských dětí z celkového počtu dětí v MŠ se v jednotlivých regionech liší. Nejvíce těchto dětí se vzdělává v mateřských školách v Praze, v Ústeckém, Karlovarském a v Plzeňském kraji.

Nedostatek míst v mateřských školách je patrný zejména ve velkých městech a k nim přiléhajících regionech. Ačkoli se kapacity mateřských škol průběžně rozšiřují, stále zůstává vysoký počet odmítnutých žádostí o přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání, tedy nepřijatých dětí. V roce 2023 činil 27 % z celkového počtu (počty neuspokojených žádostí však nemusí nutně znamenat, že dítě není nakonec v MŠ umístěno, neboť rodiče podávají žádosti i do více MŠ a tím jsou údaje zkreslovány). Kapacita mateřských škol je také značně regionálně diferencována. Podle České školní inspekce se nedostatek míst nejvýrazněji projevuje v Praze, Brně a Středočeském kraji, v některých regionech však naopak místa přebývají. Odpovědnost za chybějící místa mají podle zákona v prvé řadě zřizovatelé mateřských škol, což jsou nejčastěji obce a města, resp. městské části. 

Na základních školách počet dětí od roku 2010 stoupá, přičemž v současnosti a v nadcházejících letech bude posilovat segment 2. stupně základních škol, kam se přesunuly početné kohorty žáků z prvního stupně. 

V důsledku pokračující agrese Ruské federace na Ukrajině čelí školy v současné době potřebě zajistit základní vzdělávání zvýšenému počtu žáků ve věkové kategorii 6–14 let, a to zejména v Praze a dalších velkých městech, resp. jejich zázemí, neboť se současně jedná o území, která dlouhodobě řeší problémy s nedostatečnou kapacitou základních škol. Nejrychleji rostoucí skupinou žáků v základních školách se stali v uplynulých dvou letech žáci cizinci, tj. žáci, jejichž mateřský jazyk se liší od úředního či vyučovacího jazyka cílové země (dále také „žáci s odlišným mateřským jazykem (OMJ)“. V ČR k této skupině žáků dlouhodobě patří zejména Slováci, Vietnamci, Rusové a Ukrajinci. Ve školním roce 2021/2022 tvořili žáci s OMJ v základních školách 3 %, ve školním roce 2022/2023 již 7 %. Uvedený nárůst odráží především zvýšení podílu ukrajinských žáků na celkovém počtu žáků s odlišným mateřským jazykem. V dubnu 2024 bylo na českých základních školách zapsáno více než 37 tisíc žáků ukrajinské státní příslušnosti, což představuje nárůst oproti stejnému období 2022 o cca 10 tisíc. Z územního pohledu jsou jejich nejvyšší počty ve školách v Praze a ve Středočeském kraji.

Setrvalý růst počtu žáků ve středním vzdělávání v posledních cca pěti letech je podmíněn demografickým vývojem aktuálně také migrací obyvatel v rámci Evropy. Od školního roku 2018/2019, kdy se zastavil do té doby trvající demografický pokles této skupiny žáků, jich na českých středních školách přibylo více než 42 tisíc. Podíl žáků cizinců se stále zvyšuje. Do školního roku 2021/2022 vzrůstal jejich počet každoročně o desítky či nižší jednotky stovek, ve školním roce 2022/2023 se jednalo o více než čtyřtisícový nárůst, a to v důsledku příchodu ukrajinských obyvatel do ČR v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině. V posledních letech čelí Česká republika kapacitním problémům při přijímání na střední školy z důvodu silných ročníků populace 15letých žáků odpovídajících poslednímu ročníku základní školy, které budou pravděpodobně pokračovat ještě několik dalších let. Nedostatečné kapacity se projevují zejména v případě gymnázií a dalších škol se všeobecným zaměřením, a jsou také významně regionálně podmíněny, kdy přetlak přihlášených je nejvyšší v Praze, Středočeském a Jihomoravském kraji. Tři čtvrtiny žáků se vzdělávají v oborech vzdělání s maturitní zkouškou. Největší segment středního školství stabilně tvoří žáci středního odborného vzdělávání s maturitní zkouškou (cca 44 %). Na žáky gymnázií (včetně víceletých) připadá zhruba 30% podíl na celkovém počtu žáků ve středním vzdělávání. Kolem tří procent žáků studuje v nástavbovém studiu s maturitní zkouškou. Přibližně pětina žáků pak studuje v nematuritních oborech vzdělání středních škol 

Absolutní počet studentů i nově přijatých v terciárním vzdělávání od roku 2010 do roku 2019 viditelně poklesl, rovněž vlivem demografické situace, od roku 2019 však kontinuálně narůstá. V roce 2023 studovalo na českých vysokých školách 308,6 tisíc studentů, což představuje nárůst o více než 20 tisíc oproti roku 2019.

Dlouhodobý problém související se stárnutím populace představuje zajištění dostatečného počtu učitelů základních a středních škol, neboť početné skupiny pedagogů se posouvají do vyšších věkových kategorií. V blízké budoucnosti je tak nutné počítat s potřebou nahrazení učitelů odcházejících ze školství po dosažení důchodového věku. Blíže viz Plánovací politika v kap. 9. 

V souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině, který eskaloval ruským útokem 24. února 2022, se Česká republika stala cílem ukrajinských uprchlíků, z nichž velkou část tvoří děti, žáci a studenti. Podle údajů, které Ministerstvo školství získalo v rámci mimořádného šetření k počtu dětí a žáků-uprchlíků z Ukrajiny, bylo k 10.4. 2024 v českých mateřských školách 7 005 dětí-uprchlíků z Ukrajiny, na základních školách 37 099 ukrajinských žáků-uprchlíků, na středních školách 5 346 a v konzervatořích 89. Jejich celkový počet oproti začátku školního roku 2023/2024 (tj. oproti 1.9. 2023) stoupl o 1 449 na celkových 49 539. Nejvyšší nárůsty v tomto období lze vypozorovat v mateřských školách (o 23 %) a ve středních školách (o 10 %). Z územního pohledu jsou nejvyšší počty dětí a žáků z Ukrajiny ve školách v Praze (20,6 %) a ve Středočeském kraji (14,1 %), nejnižší pak ve Zlínském kraji (3,6 %) a Olomouckém kraji (3,7 %). Naprostá většina (přes 94 %) těchto dětí a žáků navštěvuje veřejné školy čili školy zřizované obcemi a kraji.

Demografické stárnutí obyvatelstva

Česká republika se stejně jako většina evropských států potýká s demografickým stárnutím obyvatelstva. V roce 2023 tvořila tzv. předproduktivní složka populace (0–14 let) 15,9 % všech obyvatel, lidé v produktivním věku (15-64 let) 63,6 % a osoby nad 65 let pak 20,5 %. Podle prognózy populačního vývoje bude obyvatelstvo stárnout především shora věkové struktury, tzn., že bude přibývat osob ve vyšším věku a podíl obyvatel v produktivním věku se sníží.

K největší početní redukci obyvatel ve věku 15 až 64 let by podle ČSÚ mělo docházet na přelomu 30. a 40. let tohoto století. Na konci roku 2050 by do této věkové kategorie mělo patřit 6 mil. osob, resp. 56 % obyvatel ČR (oproti cca 64 % v roce 2023); k zastavení poklesu by mělo dojít až na sklonku 50. let.

Kolem roku 2060 bude kulminovat podíl poproduktivní složky obyvatelstva, a to až na 30,5 %. V roce 2053 by mělo na jednu osobu v poproduktivním věku připadat 1,4 osoby v produktivním věku. V dalších letech pokrytých prognózou se tento poměr už snižovat nemá.

Cizinci

Počty cizinců legálně pobývajících na území České republiky kontinuálně rostly do roku 2022, kdy dosáhly historického maxima 1 113,7 tisíce. V souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině a s udělováním dočasné ochrany ukrajinským uprchlíkům počet cizinců výrazně narostl zejména v posledních dvou letech, kdy se mezi roky 2021 a 2023 jejich celkový počet zvýšil o více než 407 tisíc. Podrobněji o migraci dětí, žáků a studentů z Ukrajiny viz Situace ve školství).

Podle dat ČSÚ bylo k 31.12 2023 v České republice registrováno 1 065 740 cizinců včetně těch s mezinárodní ochranou, z nichž více než polovinu tvořili Ukrajinci (573 976 ke shodnému datu). Mezi cizinci převažují občané třetích zemí (z nichž dominují občané Ukrajiny ), nejpočetnější skupinu mezi cizinci ze zemí EU tvoří Slováci (119 tis. k 31.12 2023). V roce 2023 se na našem území živě narodilo celkem 7 573 dětí s cizím státním občanstvím, což byl dosud nejvyšší evidovaný počet. 

Zdroje dat: Prognóza populačního vývoje České republiky na období 2008–2070, Výroční zpráva České školní inspekce, Webové stránky Eurostatu, webové stránky Českého statistického úřadu

Věková struktura populace – hlavní věkové skupiny

Pozn.: K 31. 12. daného roku.

Zdroj: Český statistický úřad

Věková struktura populace

Zdroj: Český statistický úřad

Vybrané demografické charakteristiky a charakteristiky zaměstnanosti

1) Obyvatelstvo ve věku 15 let a více. Zdroj: VŠPS (Výběrová šetření pracovních sil).

2) Na 1000 obyvatel.

3) Hodnoty ovlivněny migrací v důsledku ozbrojeného konfliktu na Ukrajině.
 

Zdroj: Český statistický úřad

Jazyky – úřední a menšinové

Úředním jazykem je čeština patřící do skupiny západoslovanských jazyků. Regionální nářečí nemají statut jazyka a nepředstavují problém ve vzdělávání dětí, žáků a studentů.

Příslušnost k národnostní menšině a využívání práv s tím spojených jsou dle zákona o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů věcí svobodné volby občana. Tradičními národnostními menšinami jsou Slováci, Poláci a Němci. Moravané a Slezané mluví česky.

V rámci Sčítání 2021 se k české národnosti přihlásilo 83,8 % z těch, kteří otázku na národnost vyplnili, k moravské národnosti pak 5,0 % a k národnosti slezské 0,2 %. Z dalších národností byla nejčastěji deklarována národnost slovenská (1,3 %), ukrajinská (1,1 %) a vietnamská (0,4 %). Z celkového počtu 10,5 mil. obyvatel Česka více než 3,3 mil. využilo svého práva na dobrovolnou otázku na národnost neodpovědět (tj. 31,6 % osob, při sčítání v roce 2011 to bylo 25,3 %; údaje zahrnují pouze osoby s jednou uvedenou národností). Téměř 6,8 mil. osob (64,6 %) uvedlo jednu národnost a 420 tisíc osob (0,04 %) se přihlásilo ke dvěma národnostem. 

Informace o vzdělávání národnostních menšin jsou uvedeny v části Podpůrná opatření pro žáky předškolního a školního vzdělávání v kapitole 12.

Náboženství

Stát je konfesně neutrální, oficiální náboženství tedy neexistuje. Svoboda vyznání je zaručena listinou základních práv a svobod a každý má právo projevovat své náboženství nebo víru.

Religiozita obyvatelstva, která je tradičně nízká, po krátkém období rozmachu po roce 1989 dále klesla. V rámci Sčítání 2021 v odpovědi na náboženskou víru deklarovalo 18,7 % z těch, kteří otázku vyplnili, že jsou věřící a hlásí se k církvi nebo náboženské společnosti. Odpověď bez náboženské víry tvořila více než dvě třetiny odpovědí (68,3 %). Necelá desetina obyvatel (9 %) uvedla, že jsou věřící, ale nehlásí se k žádné církvi ani náboženské společnosti. Vyplnění otázky na náboženskou víru bylo dobrovolné, nevyplněnou ji nechalo 30,1 % osob (při sčítání v roce 2011 to bylo 44,7 %).

Na základě historického vývoje (reformační hnutí počátkem 15. stol., silná protireformace spojená s příchodem Habsburků a rekatolizace českých zemí po r. 1627) je nejsilněji zastoupena církev římskokatolická (54 % z počtu věřících podle výsledků Sčítání 2021). Českobratrská církev evangelická a československá církev husitská jsou další dvě nejpočetnější církve. V lednu 2024 bylo v rejstříku církví a náboženských společností celkem registrováno 44 církví a náboženských společností (podmínkou registrace církve je dle zákona o církvích a náboženských společnostech 300 dospělých věřících).

Škola se teprve po roce 1989 otevřela náboženským vlivům jak obsahově (znovuzavedení možnosti vyučovat náboženství, návrat informací o církvích do obsahu historického a občansko-výchovného vzdělávání), tak organizačně (zakládání církevních škol, zrušení kvantitativních omezení teologického studia). Podmínky vyučování náboženství na veřejných školách stanoví školský zákon.