Pracovní podmínky pro pečující osoby v dětských skupinách, učitele, další pedagogické pracovníky a ostatní zaměstnance škol a školských zařízení určují zásadním způsobem zákoník práce a celostátní obecně závazné pracovněprávní předpisy.

V případě pedagogických pracovníků v mateřských, základních, středních a vyšších odborných školách a školských zařízeních je specifikace pracovních podmínek v kompetenci ředitele školy. Pokud na pracovišti existují odbory, jsou na všech vzdělávacích úrovních pracovní podmínky předmětem kolektivního vyjednávání. Všechny tyto místní specifikace však nesmějí vybočit z rámce daného obecně závaznými právními předpisy. Působnost odborových organizací ve školách a zásady kolektivního vyjednávání jsou ve školství shodné jako v ostatních odvětvích.

Některé otázky týkající se pracovních podmínek pedagogických pracovníků (viz další oddíly) jsou upraveny odlišným způsobem od jiných kategorií zaměstnanců a ani dohodou s odbory není možné se od takto stanovených pravidel odchýlit. Jedná se např. o omezení sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou s pedagogickými pracovníky nebo zvláštnosti pracovní doby pedagogických pracovníků (týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti pedagogických pracovníků škol a školských zařízení zřizovaných ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí).

Činnost škol a školských zařízení vykonávají právnické osoby – ty jsou nadány právní subjektivitou, tj. mají i pravomoci v pracovněprávních vztazích – jsou zaměstnavateli učitelů. Ředitelům veřejných škol přísluší rozhodovat v pracovněprávních otázkách svých zaměstnanců.

 

Legislativní rámec – pečující osoby v dětských skupinách

Na pečující osoby v dětských skupinách se vztahují obecně pracovněprávní předpisy, zejména zákoník práce. Uplatní se také nařízení vlády o minimální mzdě. Pečujícím osobám zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině (od října 2021) stanoví povinnost dalšího vzdělávání. Pokud jsou zaměstnány v dětských skupinách zřízených veřejnými subjekty, vztahuje se na ně také níže uvedené nařízení vlády o platových poměrech a nařízení vlády o katalogu prací.

 

Legislativní rámec – pedagogičtí pracovníci

Pracovní podmínky pedagogických pracovníků jsou v nejobecnější podobě stanoveny stejně jako u jiných pracovních kategorií zákoníkem práce. Jeho součástí jsou i ustanovení o platu zaměstnanců ve veřejných službách. Podrobnosti o platovém systému a dalších náležitostech odměňování v případě učitelů veřejných škol upravuje nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě a nařízení vlády o katalogu prací ve veřejných službách a správě.

Zákoník práce dále obsahuje obecná ustanovení o mzdě, která platí i pro odměňování učitelů soukromých a církevních škol. Navazuje na něj nařízení vlády o minimální mzdě a o nejnižších úrovních zaručené mzdy.

Definice pedagogického pracovníka i výčet těchto pracovníků jsou uvedeny v zákoně o pedagogických pracovnících. Z hlediska pracovních podmínek je v definici důležité zejména to, že pedagogický pracovník je zaměstnancem právnické osoby, která vykonává činnost školy a školského zařízení a že vykonává činnost, kterou se uskutečňuje výchova nebo vzdělávání podle školského zákona (přímá pedagogická činnost). Týž zákon stanovuje předpoklady pro výkon funkce u všech kategorií pedagogických pracovníků (nejen učitelů). Součástí těchto předpokladů je i stanovení podmínek odborné kvalifikace. Dále zákon o pedagogických pracovnících stanoví některé odchylky od zákoníku práce, pokud jde o sjednávání doby trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogických pracovníků a o pracovní dobu pedagogických pracovníků.

Dalším legislativním dokumentem je nařízení vlády o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, které je určeno veřejným školám.

Vyhláška, kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, uvádí podrobnosti o povinnostech zaměstnanců i zaměstnavatelů souvisejících s pracovním poměrem, o náplni pracovní doby, o dovolené a volnu k samostudiu a o dohledu nad žáky.

V oblasti pracovněprávních vztahů se mohou učitelé obracet na odborovou organizaci, existuje-li v dané škole. Zaměstnavatel je podle zákoníku práce povinen konzultovat pracovní podmínky učitelů s odborovou organizací. V některých případech je podle zákona zaměstnavatel povinen požádat odbory o souhlas s rozhodnutím, které ovlivňuje pracovní podmínky zaměstnanců. Ve školách, kde nepůsobí odborová organizace, je zákoníkem práce uložena zaměstnavatelům povinnost konzultovat ve vyjmenovaných případech pracovní podmínky se všemi zaměstnanci školy.

Dojde-li ke sporu v pracovněprávních věcech, může se zaměstnanec nebo skupina zaměstnanců obrátit na zřizovatele školy. U středních škol je to zpravidla kraj (krajská samospráva), u škol mateřských a základních obvykle obec (obecní samospráva). Stížnosti, popř. petice jsou vyřizovány podle pravidel samosprávy (stanovených na základě zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hlavním městě Praze).

Od roku 2014 existuje na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy institut školského ombudsmana. Ve své činnosti se školský ombudsman zaměřuje na mediaci a řešení nejrůznějších podnětů či sporů, které se dotýkají zejména sociálně-patologických, ale také např. vzájemných vztahů všech aktérů výchovy a vzdělávání ve školách, spolupráce pedagogů s vedením školy, se zástupci žáků, spolupráce se zřizovateli. Svou činnost v maximální možné míře vykonává přímo ve školách a školských zařízeních. Pořádá besedy na výše uvedená témata a zobecňuje příklady dobré praxe ze škol.

Dalším orgánem oprávněným zabývat se pracovněprávními otázkami je orgán inspekce práce (dle zákona o inspekci práce); inspekci práce však nepřísluší řešit pracovněprávní spory. Pracovněprávními spory se může po vzájemné dohodě stran zabývat zapsaný mediátor (dle zákona o mediaci); podobný mechanismus platí při kolektivních sporech o plnění kolektivní smlouvy (dle zákona o kolektivním vyjednávání). Poslední instancí pak je soud, který je pro většinu případů také jediným orgánem, který může konkrétní spor závazně rozhodnout.

Plánovací politika

 

Pečující osoby v dětských skupinách

Plánování v oblasti péče o děti raného věku je záležitostí především Ministerstva práce a sociálních věcí. Nemá přímý vliv na počet pečujících osob, nicméně podpořilo vznik a rozvoj dětských skupin prostřednictvím projektu Podpora implementace dětských skupin, hrazeného z prostředků ESF a státního rozpočtu. Novelou zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině účinnou od 1. 10. 2021 se zavádí příspěvek státu na provoz dětských skupin (od roku 2022), a dále maximální výše úhrady ze strany rodiče dítěte mladšího 3 let. Zavádí se také povinné další vzdělávání pečujících osob v rozsahu 8 hodin ročně. Na dostupnosti péče se podílejí také obce či příspěvkové organizace obcí, které jsou častými zřizovateli dětských skupin, a tedy i zaměstnavateli jejich pracovníků.

 

Pedagogičtí pracovníci

Specifická plánovací politika, která by dlouhodobě sledovala pouze počty a strukturu pedagogických pracovníků z hlediska nabídky a poptávky v České republice není. Avšak MŠMT realizuje svou politiku skrze dlouhodobou Strategii 2030+ a její jednotlivé implementační aktivity. Průběžně se sledují statistické ukazatele o počtech žáků a učitelů, včetně jejich věkové skladby, na všech vzdělávacích úrovních (data jsou veřejně dostupná např. v rámci Monitorovacího rámce vzdělávací soustavy). Za výkon státní statistické služby resortu školství odpovídá pracoviště státní statistické služby resortu, kterým je Odbor školské statistiky a analýz. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rovněž může realizovat mimořádná ad hoc šetření k této problematice (naposledy šetření v květnu 2019, další se připravuje pro rok 2023). Aktuálně se zpracovává studie proveditelnosti k plánovanému registru zaměstnanců (zejména pedagogických pracovníků), který by měl mimo jiné poskytnou včasný a komplexní pohled na tuto problematiku.

V obecné rovině se o plánování rozvoje vzdělávací soustavy pokouší ministerstvo školství prostřednictvím strategického dokumentu Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky a jednotlivé kraje formou svých dlouhodobých záměrů. Primárním cílem dlouhodobých záměrů však není plánování počtu učitelů, žáků a studentů, popř. monitorování nabídky a poptávky v oblasti učitelské profese. Jedná se o základní strategický dokument, sjednocující nástroj pro formování vzdělávací soustavy a hlavní prvek pro komunikaci mezi centrem (ministerstvo školství,) a jednotlivými kraji, v němž jsou určeny záměry, cíle a kritéria vzdělávací politiky. Vydání a aktualizaci dlouhodobých záměrů nařizuje ministerstvu školství a krajům školský zákon.

V posledních letech se české školství potýká regionálně s problémem nedostatku učitelů na základních a středních školách, a to zejména v některých aprobacích (především matematika, fyzika a informatika). Ten je způsoben částečně nedostačujícím počtem nastupujících studentů pedagogických a dalších fakult připravujících učitele, tak odliv pedagogů do jiných oborů, kdy učitelé po pár letech odcházejí např. do podnikatelského sektoru. Jako reakci na tuto nepříznivou situaci se Ministerstvo školství snaží posilovat prestiž učitelského povolání a zvyšovat zájem o studium učitelství, mimo jiné i  prostřednictvím projektů a výzev. Jednou z nich je dotační výzva Ministerstva školství „Na učitelích záleží“ vyhlášená v roce 2022 i v roce 2023. Výzva je zaměřena na posilování prestiže učitelského povolání a zvyšování zájmu o učitelské povolání, dále na popularizaci studia učitelství a zvyšování atraktivity učitelské přípravy. Projektové aktivity mohou být zaměřeny například na motivaci budoucích učitelů (včetně specifického zaměření na muže jako potenciální i současné studenty pedagogických fakult a budoucí učitele), prezentaci učitelské profese zahrnující i akce soutěžního charakteru. Cílovou skupinou projektu jsou zájemci o povolání učitele, studenti učitelství a široká veřejnost. Celková alokace výzvy je 5 milionů Kč.

Další formou podpory studia pedagogických věd ze strany státu je i stanovení zvláštního finančního příspěvku pedagogickým a dalším fakultám vzdělávajícím učitele ve formě tzv. příspěvku v části „společenské poptávky“.

Zvyšování kvality pedagogické přípravy a zvýšení počtu absolventů nastupujících do praxe jsou hlavními tématy Reformy přípravy učitelů a učitelek v České republice. Jedním z cílů reformy je vytvoření Kompetenčního rámce absolventa a absolventky učitelství, který by měl poskytovat jasný popis kompetencí, jimiž by měli být vybaveni absolventi a absolventky studijního programu vedoucího k učitelské kvalifikaci. Reforma stanoví 6 konkrétních cílů do roku 2024, následně dojde k vyhodnocení a stanovení návazných cílů. MŠMT na Reformě spolupracuje s fakultami připravujícími učitele, dalšími vzdělavateli učitelů (zejména středními a vyššími odbornými pedagogickými školami) i neziskovými organizacemi a společný postup byl potvrzen podepsáním Memoranda dne 29. 9. 2021. Do oblasti plánovací politiky patří i další kroky MŠMT k řízení vzdělávacího sytému pro jeho udržitelnost a efektivnost. Jde o opatření a aktivity obsažené ve Strategii 2030+ a Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR, mezi které např. patří Strategie dalšího rozvoje sítě škol a školských zařízení – tedy podmínky pro zřizování, rušení a slučování škol a školských zařízení.

Přijímání do zaměstnání

 

Pečující osoby v dětských skupinách

Pečující osoby v dětské skupině musí dle zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině splňovat tyto podmínky:

• bezúhonnost (za bezúhonné se považují osoby, které nebyly pravomocně odsouzeny pro úmyslný trestný čin nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činnosti péče o dítě nebo činností s ní srovnatelných, anebo pro trestný čin, jehož spáchání může mít vliv na způsobilost k výkonu péče o dítě)
• odborná způsobilost
• zdravotní způsobilost k práci a péči o dítě (posudek má platnost 2 roky)
• dosažení věku 18 let a plné svéprávnosti pečující osoby

 

Pedagogičtí pracovníci

Učitelé (pedagogičtí pracovníci) jsou přijímáni na základě otevřeného náboru. Pracovní smlouvu s učitelem uzavírá jménem školy vždy ředitel školy za podmínek daných zákoníkem práce. Zřizovatelé (tedy zejména obce nebo kraje) nemají ze zákona žádnou kompetenci ovlivnit nábor nových učitelů nebo skladbu pedagogického sboru; mohou tak činit jen nepřímo v důsledku své pravomoci vybírat, jmenovat, hodnotit a odvolávat ředitele školy z jeho funkce.

Předpoklady a požadavky pro výkon funkce pedagogického pracovníka jsou dány zákonem o pedagogických pracovnících. Pedagogickým pracovníkem může být ten, kdo:

• je plně svéprávný
• má odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává
• je bezúhonný (dokládá se výpisem z evidence Rejstříku trestů)
• je zdravotně způsobilý (prokazuje se vstupní lékařskou prohlídkou)
• a prokázal znalost českého jazyka (nevyžaduje se u osob, které získaly vzdělání požadované pro výkon práce pedagogického pracovníka v českém jazyce nebo alespoň úspěšně vykonaly maturitní zkoušku z českého jazyka nebo jednotlivou zkoušku, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce společné části maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury, podle školského zákona, u učitelů cizího jazyka nebo konverzace pro které je příslušný cizí jazyk rodným jazykem nebo kteří jej ovládají na úrovni rodného jazyka a u učitelů, kteří vyučují předmět v cizím jazyce, případně působí ve školách s jiným vyučovacím jazykem než českým). Požadovaná úroveň znalosti českého jazyka je definována dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERRJ), a to minimálně B2 např. pro psychology, speciální pedagogy, vychovatele  a C1 pro učitele mateřské školy, učitele 1. stupně základní školy, učitele 2. stupně základní školy či učitele všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy. 

Nesplňuje-li osoba předpoklad odborné kvalifikace, může vykonávat přímou pedagogickou činnost:

• pokud ke dni účinnosti zákona o pedagogických pracovnících (tj. k 1. 1. 2005) dosáhla 50 let věku a má alespoň patnáctiletou praxi na příslušném druhu nebo typu školy
• pokud ke dni 1. ledna 2015 dosáhla alespoň 55 let věku a pokud vykonávala přímou pedagogickou činnost na příslušném druhu školy nejméně po dobu 20 let
• jestliže v době vzniku základního pracovněprávního vztahu neuskutečňovaly vysoké školy akreditovaný magisterský program příslušného studijního oboru (platí pro odborné předměty)

Škola může zajišťovat výchovu a vzdělávání po nezbytnou dobu a v nezbytném rozsahu pedagogickým pracovníkem, který nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace, pokud prokazatelně nemůže tyto činnosti zajistit pedagogickým pracovníkem s odbornou kvalifikací; ředitel i v tomto případě odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání na škole.

Uvádění do praxe

Zákoník práce požaduje po zaměstnavateli, aby všem absolventům škol (do 2 let od ukončení školy) zabezpečil přiměřenou odbornou praxi k získání praktických zkušeností a dovedností potřebných pro výkon práce. Zaměstnavatel je dále povinen zaškolit nebo zaučit zaměstnance, který přechází z důvodů na straně zaměstnavatele na nové pracoviště nebo na nový druh práce, pokud je to nezbytné.

 

Pečující osoby v dětských skupinách

Zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině nestanoví poskytovateli přímo povinnost ohledně uvádění pečující osoby do praxe, v rámci standardů kvality však má poskytovatel povinnost pečovat o zaměstnance: jasně vymezovat jejich práva a povinnosti v rámci jednotlivých činností a zajišťovat jim podporu, zejména formou evaluace, reflexe, zpětné vazby a supervize. To se týká zvýšenou mírou také začínajících pečujících osob.

 

Pedagogičtí pracovníci

Od 1. 1. 2024 dochází k zakotvení pozice provázejícího učitele a specifikaci jeho činnosti, a to za účelem zkvalitnění pedagogických praxí budoucích učitelů a propojení přípravy učitelů se školami v regionálním školství. 

Provázejícím učitelem musí být fyzická osoba, která splňuje předpoklady k výkonu činnosti pedagogického pracovníka, včetně odborné kvalifikace, a získala praxi spočívající ve výkonu přímé pedagogické činnosti v délce alespoň 5 let. Předpokladem pro využití této pozice je spolupráce školy se vzdělavateli budoucích učitelů, a to jak středními a vyššími odbornými školami (pro učitele mateřských škol), tak vysokými školami.

Systém podpory provázejících učitelů a pedagogických praxí je nyní pilotován formou pokusného ověřování, od roku 2026 by měl být financován na základě zvláštního normativu zakotveného ve školském zákoně.

Od 1. 1. 2024 dochází k zakotvení tzv. adaptačního období učitele. Adaptační období učitele je období od vzniku prvního pracovního poměru učitele do skončení 2 let trvání pracovního poměru k právnické osobě vykonávající činnost školy. Adaptační období se týká pouze těch učitelů, kteří poprvé nastupují do zaměstnání učitele, nikoli učitelů, kteří nastupují na nové pracoviště (přestupují do jiné školy).

Adaptační období učitele může být  prodlouženo o dobu trvání celodenních překážek v práci, pro které učitel práci nekoná, pokud tyto překážky trvají nepřetržitě déle než 4 měsíce. Právnická osoba vykonávající činnost školy po dobu adaptačního období podporuje začínajícího učitele, a to zejména tím, že mu určí uvádějícího učitele. Na zajištění adaptačního období dostává škola zvláštní finanční prostředky dle školského zákona. Tyto prostředky jsou využitelné především na ohodnocení uvádějících učitelů nebo na jejich vzdělávání, zejména v oblasti mentoringu a dovednosti práce s dospělými, případně zaměření na další dovednosti specifické pro adaptační období. K zajištění adaptačního období je poskytována taktéž metodická podpora ze strany MŠMT a Národního pedagogického institutu.

Ředitel školy vždy musí určit uvádějícího učitele, který podporuje začínajícího učitele po dobu jeho adaptačního období. Uvádějící učitel zejména metodicky vede začínajícího učitele po dobu jeho adaptačního období, průběžně a pravidelně s ním hodnotí jeho přímou pedagogickou činnost a výkon prací souvisejících s přímou pedagogickou činností a seznamuje ho s činností školy a s její dokumentací. Zvláštní požadavky na pozici uvádějícího učitele nejsou stanoveny, mělo by se však jednat o zkušeného pedagoga, který by měl nadto mít také vhodné mentorské kompetence pro práci s dospělými.

Uvádění učitelů do praxe monitoruje při svých inspekcích Česká školní inspekce. Systematická podpora začínajících pedagogických pracovníků do 3 let praxe je jedním z kritérií hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání. Podle výroční zprávy za školní rok 2021/22 (tedy před zakotvením povinnosti k ustanovení uvádějícího učitele) bylo přidělení mentora (uvádějícího učitele) realizováno zhruba v 80 % mateřských škol s více než 50 dětmi, 78 % základních škol a 83 % středních škol. Velmi často jsou využívány také konzultace s ředitelem či s vedením školy (na základních školách 79 %, resp. 77 % na středních školách), konzultace s vyučujícími stejných vyučovacích předmětů (67 % základních škol, ale až 86 % středních škol) a vzájemné hospitace učitelů a náslechy (58 % základních a 65 % středních škol).

Od 1. 1. 2024 dochází k zakotvení pozice třídního učitele. Třídní učitel v základní a střední škole, vedoucí oddělení na konzervatoři nebo na základní umělecké škole a vedoucí studijní skupiny na vyšší odborné škole, vykonává ve třídě nebo třídách určených ředitelem školy práce související s přímou pedagogickou činností spočívající zejména v podpoře zdravých a funkčních vztahů mezi žáky, ve vytváření bezpečného a podnětného prostředí pro vývoj, výchovu a vzdělávání žáků ve spolupráci s jejich zákonnými zástupci i zaměstnanci školy a v dalších organizačních a administrativních činnostech.

Pracovní status

 

Status pečujících osob v dětských skupinách

Pečující osoby v dětských skupinách mohou být zaměstnanci státních, veřejných nebo soukromých organizací, příp. jsou to samostatné pečující osoby. Jsou zaměstnáni v běžném pracovněprávním vztahu. Ačkoliv mají příslušnou kvalifikaci, nejsou považováni za pedagogické pracovníky, ani pracovníky ve zdravotnictví, ani pracovníky v sociálních službách, jelikož neposkytují ani vzdělávání, ani zdravotní péči, ani sociální služby. Nevztahují se na ně tedy specifické předpisy pro tato povolání (s výjimkou požadavků na kvalifikaci). Od roku 2022 je v nařízení vlády o katalogu prací ve veřejných službách a správě nově definováno povolání "pečující osoba v dětské skupině" v členění do čtyř úrovní podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce. Konkrétní náplň práce určuje zaměstnavatel.

 

Status pedagogických pracovníků

Zaměstnávání pedagogických pracovníků se řídí obecně závaznými pracovněprávními předpisy, zejm. zákoníkem práce.

Pedagogičtí pracovníci ve školách zřizovaných obcemi, dobrovolnými svazky obcí, kraji – veřejné školy – anebo MŠMT (Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy) – státní školy – jsou zaměstnanci ve veřejných službách a jsou zaměstnáni v pracovněprávním vztahu, který má především podobu pracovního poměru nebo může mít formu dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jejich zaměstnávání se řídí především zákoníkem práce, zákonem o pedagogických pracovnících a pracovním řádem pro zaměstnance škol a školských zařízení.

Pouze pracovníci škol vojenských, policejní, požární ochrany a Vězeňské služby – státní školy – mohou být zaměstnáni ve služebním poměru; pak se na ně vztahují zvláštní předpisy.

V roce 2023 byl vytvořen Etický kodex učitele učitelskou platformou ve spolupráci s dalšími organizacemi a odborníky. Nejedná se však o oficiální nebo obecně závazný dokument.

Typy pracovních smluv

Typy pracovních smluv pro učitele škol mateřských, základních, středních a vyšších odborných jsou následující (obdobně i pro pečující osoby v dětských skupinách):

Pracovní smlouva na dobu neurčitou

Současná právní úprava preferuje uzavírání pracovních poměrů na dobu neurčitou. Pracovní smlouvu na dobu neurčitou může zaměstnavatel jednostranně ukončit jen z důvodů, které přesně vymezuje zákoník práce.

Termínovaná pracovní smlouva

V některých případech může být se zaměstnancem sjednán pracovní poměr na dobu určitou, a to nejvýše na 3 roky. Sjednání pracovního poměru na dobu určitou mezi stejnými subjekty je možné dvakrát zopakovat (při zvolení nejdelší možné doby tak celkový pracovní poměr na dobu určitou může dosáhnout až 9 let, tj. 3 + 3 + 3).

V případě pedagogických pracovníků platí ještě další omezení: pracovní poměr na dobu určitou je sjednáván nejméně na 12 měsíců. Po dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou má pedagogický pracovník stejné postavení jako při pracovním poměru na dobu neurčitou.

Jmenování

Jde o specifický způsob založení pracovního poměru. Zákoník práce stanoví, že jmenováním vzniká pracovní poměr vždy u ředitele veřejné školy a dále u vedoucích organizačních útvarů veřejných škol. Vedoucí organizačních útvarů veřejných škol jmenuje ředitel školy. Vedoucí organizačních útvarů veřejných škol (příspěvkových organizací) lze z funkce odvolat z jakéhokoli důvodu i bez udání důvodu. Odvoláním z vedoucí funkce pracovní poměr nekončí a zaměstnavatel je povinen nabídnout odvolanému zaměstnanci jiné pracovní místo odpovídající jeho zdravotnímu stavu a jeho kvalifikaci.

Dohoda o pracovní činnosti

Specifický druh termínovaného pracovně právního vztahu, který se používá hlavně u tzv. externích zaměstnanců a v případech, kdy je třeba krátkodobě zastoupit nepřítomného zaměstnance. Dohoda musí být písemná. Učitelé nejsou odměňováni podle platových tabulek, ale dostávají odměnu. Používání těchto dohod je omezeno zákonem tak, že rozsah prací vykonávaných v rámci těchto dohod nesmí v průměru překročit polovinu zákonem stanovené týdenní pracovní doby.

Dohoda o provedení práce

Specifický druh termínovaného pracovněprávního vztahu, který se používá rovněž u externích a zastupujících zaměstnanců. Dohoda musí být písemná. Učitelé nejsou odměňováni podle platových tabulek, ale dostávají odměnu. Používání těchto dohod je omezeno zákonem tak, že rozsah prací vykonávaných v rámci těchto dohod nesmí překročit 300 hodin v jednom roce.

Částečné pracovní úvazky

Stanovená týdenní pracovní doba činí podle zákoníku práce 40 hodin. Při stanovování nižšího počtu hodin pracovního úvazku existuje smluvní volnost (žádná ze smluvních stran není vázána žádnými zákonnými omezeními). Pouze u těhotných žen a zaměstnanců pečujících o dítě do patnácti let věku (nebo o osobu s druhým a vyšším stupněm závislosti) je zaměstnavatel vázán případným požadavkem ze strany zaměstnance na stanovení kratší pracovní doby, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.

 

Opatření pro zastupování

Zastupování jiných zaměstnanců není legislativně ošetřeno ani pro zaměstnance obecně, ani samostatně pro dětské skupiny nebo školy. Ve školství se však některé formy zastupování běžně uplatňují – viz níže.

 

Pedagogičtí pracovníci

Za přijímání učitelů (pedagogických pracovníků) jsou odpovědni ředitelé škol. V případě nepřítomnosti učitele (krátká nepřítomnost i např. dlouhodobě nemocný učitel nebo učitelka na mateřské dovolené) neexistují žádná nařízení o tom, jak chybějícího učitele nahradit.

Odpovědná osoba tak může využít různých forem opatření pro zastupování:

• dočasná změna pracovní smlouvy jiného zaměstnance (jen s jeho souhlasem)
• zvýšení pracovních povinností stávajících zaměstnanců (při dodržení zákonem stanovených pravidel, zejména rozsahu týdenní pracovní doby a týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti)
• zvýšení počtu dětí ve třídě (ale jen do maximálního limitu stanoveného právními předpisy pro předškolní vzdělávání, základní vzdělávání a střední vzdělávání)
• zajištění dohledu nad žáky jiným zletilým zaměstnancem
• přijetí zastupujícího učitele

Převedení na jiný vzdělávací stupeň (např. z nižšího sekundárního na primární) je možné bez souhlasu učitele v případě, že to umožňuje formulace sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě, v opačném případě je nutný souhlas učitele.

Ředitel školy může nařídit pedagogickému pracovníkovi konání přímé pedagogické činnosti nad jemu stanovený rozsah nejvýše v rozsahu 4 hodin týdně, další hodiny s ním může dohodnout. Přímou pedagogickou činností nad stanovený rozsah je i přímá pedagogická činnost při zastupování nepřítomného pedagogického pracovníka. Pedagogickému pracovníkovi náleží za hodinu přímé vyučovací činnosti nad stanovený rozsah příplatek ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku.

Dohled nad žáky může ředitel zajistit i jiným zletilým zaměstnancem školy nebo školského zařízení (nemusí jít o pedagoga), jestliže byl zaměstnanec o výkonu tohoto dohledu řádně poučen.

Zaměstnavatel může, ale nemusí hlásit na Úřad práce, že vzniklo ve škole volné místo.

V případě nedostatku učitelů ve škole se odpovědná osoba může uchýlit k různým opatřením. Může přijmout uchazeče:

• který je plně kvalifikovaný;
• který není plně kvalifikovaný, a to po nezbytnou dobu a v nezbytném rozsahu, pokud prokazatelně nemůže výchovu a vzdělávání zajistit pedagogickým pracovníkem s odbornou kvalifikací. V případě učitelů 2. stupně základní školy či střední školy je možné doposud nekvalifikovanému učiteli, za splnění dalších podmínek, uznat předpoklad odborné kvalifikace za splněný až na 3 roky. Podrobněji viz Alternativní vzdělávací cesty.

Rušení výuky není na školách v ČR běžnou praxí. V případě nepřítomnosti učitele mohou být žáci posláni domů, pokud se jedná o předmět na konci vyučovacího dne (u starších žáků). V opačném případě je zajištěno suplování (tedy zástup nepřítomného učitele) nebo alespoň dohled nad žáky, případně rozdělení žáků do jiných tříd. V souvislosti s šířením epidemie COVID-19 byla v roce 2020 přijata novela školského zákona, která nově zavedla distanční formu vzdělávání, a to v případě omezení osobní přítomnosti dětí, žáků a studentů ve školách z důvodu krizového opatření vyhlášeného podle krizového zákona, z důvodu nařízení mimořádného opatření podle zvláštního zákona, anebo z důvodu nařízení karantény podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Vzdělávání distančním způsobem škola uskutečňuje podle příslušného rámcového vzdělávacího programu a školního vzdělávacího programu v míře odpovídající okolnostem.

 

Podpůrná opatření

 

Pečující osoby v dětských skupinách

Pro pečující osoby v dětských skupinách legislativa specifická podpůrná opatření nezavádí. Odbor rodinné politiky a ochrany práv dětí Ministerstva práce a sociálních věcí dle organizačního řádu metodicky vede a řídí agendu související se zákonem o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině , včetně vzdělávání vedoucího ke zvyšování kvality služeb péče o děti. Poskytovatelé služby péče o dítě mají možnost využívat podpory v rámci projektu Podpora implementace dětských skupin, připraveného ministerstvem. V rámci projektu funguje informační web www.dsmpsv.cz, on-line kurzy a workshopy a také krajské kanceláře, které poskytují poradenství a metodickou podporu a organizují vzdělávací a informační akce. Metodické materiály k zákonným povinnostem jsou k dispozici také na webu Ministerstva práce a sociálních věcí.

 

Pedagogičtí pracovníci

Opatření pro začínající učitele – viz Uvádění do praxe.

Systém příplatků viz Mimotarifní složky platu.

Pro řešení osobních problémů a konfliktů učitelů neexistuje žádná zvláštní pomoc. Teoreticky mohou využívat pedagogicko-psychologické poradny – ty jsou však primárně zaměřeny na řešení problémů dětí a žáků.

V případě pedagogických problémů má učitel možnost požádat o radu specialistu – metodika v rámci regionální odborné skupiny (metodický kabinet). Jedná se o uznávané odborníky v daném regionu. Ustanovení těchto metodiků není od roku 1990 závazné, ale tato praxe funguje na základě tradice.

Metodickou podporu poskytuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na metodickém portálu edu.cz, mimo další témata se věnuje například otázkám duševního zdraví jak dětí, žáků a studentů, tak i samotných pedagogických pracovníků. Využitelné jsou taktéž výstupy z projektu SYPO (Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů), v rámci kterého byl vytvářen systém systematické a kontinuální podpory pedagogickým pracovníkům v jejich profesním rozvoji.

U zvláště závažných vyučovacích problémů lze využít odborníků České školní inspekce jako orgánu státní správy ve školství. V případě regionálního metodika nikdo neovlivňuje rozhodnutí učitele využít jeho konzultace. V případě služeb České školní inspekce může tuto pomoc iniciovat ředitel školy nebo sám učitel. Uvedená oblast však není nijak řešena právním předpisem. Konzultace jsou zdarma.

Výchovné problémy a speciální vzdělávací potřeby žáků konzultuje učitel s výchovným poradcem, který působí na každé škole (kromě mateřských škol). Ve třídě, kde se vzdělává žák se speciálními vzdělávacími potřebami (ať je integrován, nebo jde o třídu speciálně určenou pro takové žáky), může ředitel zřídit funkci asistenta pedagoga.

Učitelé mohou ve třídě pracovat s heterogenními skupinami žáků, z nichž někteří mají poruchy učení, smyslové či tělesné postižení nebo pocházejí z různých etnických skupin. Případná podpůrná opatření při vzdělávání heterogenních skupin slouží jak vzdělávaným, tak vzdělávajícím.

Platy

Podmínky odměňování ve veřejných i státních školách a dětských skupinách se řídí zákoníkem práce a jeho prováděcími předpisy. Plat (ve veřejných institucích) či mzda jsou splatné měsíčně.

Pro odměňování v nepodnikatelské sféře a v subjektech podnikatelské sféry, v nichž nebyla uzavřena kolektivní smlouva, existuje institut tzv. zaručené mzdy, zaměstnavatel tedy zaměstnanci nemůže stanovit nižší mzdu (plat), než je nejnižší úroveň zaručené mzdy. Ta je vyhlašována nařízením vlády o minimální mzdě a o nejnižších úrovních zaručené mzdy a odstupňována do 8 skupin podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací. Ve veřejných školách platové tarify pedagogických pracovníků v současnosti převyšují odpovídající nejnižší úroveň zaručené mzdy, tento institut je tedy zásadní zejména pro soukromé školy (a soukromé dětské skupiny) a pro odměňování nepedagogických pracovníků.

Platové tarify a některé příplatky stanoví nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, zařazení prací do platových tříd nařízení vlády o katalogu prací ve veřejných službách a správě stanoveného. Jako pomůcku pro školy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydalo Metodický výklad k odměňování pedagogických pracovníků a ostatních zaměstnanců škol a školských zařízení.

Skladba platu je podrobněji popsána v následujících dvou oddílech.

Celková výše finančních prostředků určených na platy učitelů bude od 1. 1. 2024 v důsledku novely školského zákona muset odpovídat v měsíčním průměru na 1 úvazek učitele nejméně 130 % průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství.

Toto ustanovení neznamená, že každý učitel bude odměňován platem ve výši 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy, protože plat sestává z více složek (tarifu, nárokových příplatků – např. specializační příplatek, příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah, či osobního příplatku) a konečná výše platu je tak v případě každého učitele jiná. Jedná se o průměrný plat se zahrnutím všech tarifních i nadtarifních složek platu, včetně odměn.

Tarifní systém

 

Pečující osoby v dětských skupinách

Pečující osoby v dětských skupinách zřízených veřejnými subjekty jsou odměňovány podle základní stupnice platových tarifů, která má 16 tříd podle náročnosti práce a kvalifikace a 12 stupňů podle délky praxe (tarify jsou o něco nižší než ve stupnici pro pedagogické pracovníky). Od 1. 1. 2022 jsou zařazeny do katalogu prací ve veřejných službách a správě, kde jsou podle náročnosti práce zařazeny v platové třídě 6. až 9. Mají nárok také na některé příplatky.

 

Pedagogičtí pracovníci

Pro pedagogické pracovníky je stanovena samostatná stupnice platových tarifů. Pedagogičtí pracovníci jsou podle této stupnice odměňováni podle prací, které vykonávají. Pro pedagogické pracovníky má tarifní systém 11 tříd (4–14) a 7 platových stupňů v rámci každé třídy.

Zaměstnavatel zařadí učitele do příslušné platové třídy podle nejnáročnější činnosti, kterou na něm požaduje v rámci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě. Pro učitele je určeno především rozpětí mezi 8.–13. platovou třídou. Do 13. platové třídy je možné pedagogické pracovníky zařadit jen výjimečně – jde hlavně o výchovné poradce s absolvovaným studiem a o ředitele škol. Do 14. platové třídy lze zařadit pouze pracovníky, kteří tvoří koncepce celostátních nebo mezinárodních programů vzdělávání.

 

Zařazení pedagogických pracovníků do platových tříd podle katalogu prací a metodického výkladu MŠMT roční platový tarif (dle tarifu platného od 1. ledna 2023):

pracovní zařazení	platová třída	minimum	maximum
učitelé mateřských škol pedagogové volného času	8.–10.	300 480 Kč	444 720 Kč
učitelé základních škol 1. i 2. stupně učitelé všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů středních škol, konzervatoří a vyšších odborných škol učitelé základních uměleckých škol pedagogové v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků speciální pedagogové	11.–13.	385 440 Kč	555 120 Kč
psychologové	10.-13.	378 600 Kč	555 120 Kč
učitelé praktického vyučování a odborného výcviku	10.–11.	378 600 Kč	465 480 Kč
asistenti pedagoga	4.–9.	186 480 Kč	433 560 Kč
vychovatelé (podle typu zařízení, kde působí)	8.–12.	300 480 Kč	513 360 Kč

Pozn.: Minimum odpovídá 1. platovému stupni (do 2 let praxe) a maximum 7. platovému stupni (nad 32 let praxe).

Tarifní systém neumožňuje ovlivnit platový růst na základě dosažení další kvalifikace. Výjimkou je výchovný poradce a vedoucí pedagogický pracovník. Právní předpis ukládá pro výkon těchto funkcí absolvovat předepsané další vzdělávání. Po jeho absolvování může ředitel školy pověřit takového učitele výkonem náročnějších prací, což podmiňuje zařazení do vyšší platové třídy (v případě základních, středních a vyšších odborných škol ze 12. do 13. platové třídy). Některé další specializované činnosti a vedení učitelů jsou odměňovány systémem příplatků.

V rámci platové třídy jsou učitelé zařazováni do platových stupňů, a to podle předchozí praxe. To, jaká praxe a v jaké míře bude započítána, závisí na řediteli, základní pravidla stanoví nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. V plném rozsahu se započte doba praxe v oboru požadované práce, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření; u učitelů to obvykle znamená jakoukoliv pedagogickou praxi. V rozsahu nejvýše dvou třetin se započte doba jiné praxe, a to v závislosti na míře její využitelnosti pro výkon práce. V případě dočasného dlouhodobějšího přerušení pedagogické práce se započítává doba přerušení do doby nutné pro platový postup jen v některých případech a v různém rozsahu (např. mateřská nebo rodičovská dovolená do max. 6 let).

Při změně zaměstnavatele obdrží zpravidla učitel stejný platový stupeň, kterého dosáhl u svého předchozího zaměstnavatele. Výjimkou může být situace, kdy nový zaměstnavatel provede odlišný zápočet jiné než pedagogické praxe (posuzuje znovu, zda tato jiná praxe je využitelná pro vyučování na jeho škole).

Mimotarifní složky platu

Rozsah náhrad (příplatků) za práci přesčas je pro všechny zaměstnance stanoven na centrální úrovni, a to zákoníkem práce. Na proplacení práce přesčas je zákonný nárok. Pro zaměstnance veřejných a státních organizací jsou dále stanoveny parametry příplatku za vedení jiných zaměstnanců, osobního ohodnocení a odměny. Podrobnosti jsou uvedeny níže pro pedagogické pracovníky, ale platí adekvátně i pro zaměstnance dětských skupin. Pedagogickým pracovníkům kromě toho náleží některé specifické příplatky.

 

Pedagogičtí pracovníci

Rozsah náhrad (příplatků) za práci přesčas je stanoven na centrální úrovni, a to zákoníkem práce. Na proplacení práce přesčas je zákonný nárok. Současný platový systém rozlišuje mezi přesčasovou prací (to je práce nad zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu, tedy nad 40 hodin týdně) a mezi přímou pedagogickou činností nad stanovený rozsah.

Přímá pedagogická činnost nad stanovený rozsah je režim, kdy týdenní pracovní doba učitele (pedagogického pracovníka) se nemění (stále je 40 hodin týdně), ale z rozhodnutí ředitele se mění vzájemný poměr mezi počtem hodin přímé pedagogické činnosti týdně a počtem hodin prací souvisejících. U veřejných škol je počet hodin přímé pedagogické činnosti týdně stanoven právním předpisem (nařízení vlády) a každá hodina přímé pedagogické činnosti nad takto stanovený rozsah je evidována a zvlášť odměňována. Za hodinu přímé vyučovací činnosti nad stanovený rozsah náleží učiteli příplatek ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku. Evidence, vyhodnocení a proplácení práce přesčas a nad stanovený týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti se provádí v měsíčních intervalech. U učitelů s částečným pracovním úvazkem přísluší příplatek až za hodinu nad stanovený rozsah přímé pedagogické činnosti při plném úvazku.

Nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, resp. zákoník práce stanoví některé zvláštní činnosti, za které učiteli náleží příplatek. Učitel na něj má právní nárok. Protože však předpis stanoví výši příplatku za jednotlivé druhy zvláštních činností v relativně velkém rozpětí, existuje určitá míra volnosti pro zaměstnavatele při stanovení konkrétního příplatku za danou činnost. Příplatek náleží za následující zvláštní činnosti:

• práce třídního učitele (vedoucího oddělení v konzervatoři či základní umělecké školy a vedoucího studijní skupiny na vyšší odborné škole) – příplatek ve výši 1500–3000 Kč měsíčně
• práce učitele učební či odborné praxe spočívající v soustavném dohledu nad žáky, u kterých hrozí zvýšené riziko úrazu z důvodů používání strojů, nástrojů nebo přístrojů – příplatek ve výši 500–1300 Kč měsíčně
• práce ve skupinách, třídách a školách samostatně zřízených pro děti, žáky či studenty se speciálními vzdělávacími potřebami (včetně práce ve speciálně pedagogických centrech, ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy či v zařízeních sociálních služeb pro osoby s mentálním či tělesným postižením) – příplatek 750–2500 Kč měsíčně
• výkon specializovaných činností – 1000 až 2000 Kč měsíčně. Předpokladem výkonu těchto činností je absolvování předepsaného studia ke splnění kvalifikačních předpokladů pro výkon specializovaných činností. Specializované činnosti vyhláška o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků definuje takto:

1. koordinace v oblasti informačních a komunikačních technologií
2. tvorba a následná koordinace školních vzdělávacích programů a vzdělávacích programů vyšších odborných škol
3. prevence sociálně patologických jevů
4. specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy
5. specializovaná činnost v oblasti prostorové orientace zrakově postižených

Vedoucím zaměstnancům (ve školách např. vedoucím školní družiny, vedoucím praktického vyučování apod.) dále náleží příplatek za vedení jiných zaměstnanců – procentuálně z nejvyššího platového stupně v dané platové třídě: podle stupně řízení 5–50 % (u ředitelů 15–60 %).

Kvalitní práci nebo práci navíc je možno odměnit pomocí osobních příplatků a odměn. Jejich přiznání je plně v kompetenci ředitele školy a neexistuje na ně právní nárok. Obě tyto nenárokové složky platu – osobní příplatek a odměna tvoří v průměru okolo 15 % až 20 % z celkového platu učitele.

Osobní příplatek může být přidělen na základě dlouhodobého dosahování velmi dobrých pracovních výsledků nebo plnění většího rozsahu pracovních úkolů, např. za pravidelné zvláštní aktivity, jako je vedení knihovny, správa školních sbírek, organizování soutěží, podpora jiných učitelů, práce ve třídách s integrovanými žáky. Může dosahovat výše až 50 % (v některých případech až 100 %) platového tarifu nejvyššího platového stupně příslušné třídy. Konkrétní výše ani kritéria pro přidělení nejsou stanovena předpisem a jeho přidělení zcela závisí na subjektivním rozhodnutí ředitele školy. Bližší kritéria udělení tohoto příplatku může u konkrétního zaměstnavatele obsahovat kolektivní smlouva. V případě, že je učiteli tento osobní příplatek přiznán, je mu vyplácen každý měsíc, dokud ředitel školy nerozhodne o jeho změně (příplatek však nelze libovolně odejmout, musí pominout skutečnosti, za nichž byl přiznán).

Odměnu může ředitel přiznat jednorázově při splnění zvlášť významného pracovního úkolu. Tzv. cílová odměna pak může být přiznána za splnění předem stanoveného mimořádně náročného úkolu, jehož příprava, postupné zajišťování a konečná realizace je z hlediska působnosti zaměstnavatele zvlášť významná.

Za práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami individuálně integrovanými v běžné škole (včetně účastníků řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky) se učiteli nepřiznává zvláštní příplatek podle zákona, tak jako učitelům speciálních tříd a škol. Ředitel školy ale může učiteli přiznat osobní příplatek ve zvýšené míře. To mu umožňuje i skutečnost, že v rámci normativního financování škol ze státního rozpočtu se škole poskytuje příplatek na každého žáka se speciálními vzdělávacími potřebami.

 

Další formy podpory

Každý zaměstnavatel je povinen zajistit pracovně lékařské služby (dříve závodní preventivní péče), obvykle formou smlouvy s lékařem, na jejímž základě se uskutečňují především vstupní a pravidelné preventivní prohlídky.

Pro dětské skupiny žádné specifické formy podpory nejsou zákonem dány, nicméně pokud jsou zařízení provozována veřejnou či státní organizací, mohou se na její zaměstnance vztahovat benefity plynoucí z fondu kulturních a sociálních potřeb či zvláštní odměny popsané níže pro pedagogické pracovníky.

 

Pedagogičtí pracovníci

Veřejné a státní školy jsou povinny vytvářet fond kulturních a sociálních potřeb zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků, z nějž se v mezích daných metodickým doporučením o fondu kulturních a sociálních potřeb přispívá např. na stravování, dopravu, rekreaci, zájmové vzdělávání, sociální výpomoc a půjčky, část příspěvku na penzijní připojištění nebo rizikové životní pojištění anebo dary při výročích učitelů. Toto metodické doporučení Ministerstva financí nahrazuje vyhlášku o fondu kulturních a sociálních potřeb, jejíž platnost byla zrušena k 1. 1. 2024.

Mezi formy podpory učitelů lze řadit i možnost zaměstnavatele přiznat zaměstnanci zvláštní odměnu (zcela mimo platový systém) k ocenění jeho pracovních zásluh např. při životním jubileu. Zaměstnavatelé mohou výčet takových příležitostí a výši přiznané odměny stanovit ve vnitřním předpise nebo s odbory dohodnout v kolektivní smlouvě.

Při splnění podmínek stanovených zákonem o pedagogických pracovnících (především je nezbytný souhlas zaměstnavatele) jsou dány učitelům zvláštní podmínky pro jejich profesní rozvoj, zejména mohou čerpat volno k samostudiu. Pedagogickým pracovníkům ve veřejných školách a školách zřizovaných MŠMT přísluší volno k samostudiu v rozsahu 12 pracovních dnů ve školním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody nebo účast pedagogického pracovníka na dalším vzdělávání; za dobu tohoto volna jim přísluší náhrada, která se rovná výši ušlého platu. Ředitel určuje čerpání volna na dobu, kdy tomu nebrání vážné provozní důvody, podle pracovního řádu zpravidla na dobu vedlejších prázdnin či dobu, kdy se ve škole či školském zařízení neuskutečňuje výchova a vzdělávání. Se zaměstnavatelem je také možné se dohodnout na proplácení výdajů spojených s dalším vzděláváním. Ve všech těchto případech rozhoduje ředitel školy.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy může udělovat ocenění stanovená nařízením vlády. Jedním z těchto ocenění je Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, udělovaná každoročně fyzickým osobám nebo právnickým osobám, popřípadě skupině fyzických osob za významnou pedagogickou, výchovnou, vědeckou, sportovní nebo uměleckou činnost vykonávanou v oblasti školství, mládeže nebo tělovýchovy nebo za mimořádně záslužný čin při zajišťování a zlepšování podmínek pro výchovu a vzdělávání v České republice. Fyzické osobě lze medaili udělit též při příležitosti životního nebo pracovního výročí za dlouhodobé a vynikající působení v oblasti školství, mládeže nebo tělovýchovy. Ocenění se uděluje v prvním stupni jako stříbrná medaile a ve druhém stupni jako bronzová medaile.

Podle svých možností mohou školy učitelům nabízet i další výhody. Některé školy nebo obce např. učitelům umožňují či zprostředkují ubytování.

Pracovní doba a dovolená

Pracovní doba

 

Pečující osoby v dětských skupinách

Pracovní doba pečujících osob v dětských skupinách je 40 hodin týdně. Rozložení činností v rámci pracovní doby stanoví zaměstnavatel.

 

Pedagogičtí pracovníci

Týdenní pracovní doba učitelů (pedagogických pracovníků) je stanovena stejně jako pro naprostou většinu pracovníků zákoníkem práce a činí 40 hodin. Skládá se z doby přímé pedagogické činnosti, která je vymezena počtem vyučovacích hodin týdně, a z doby výkonu prací souvisejících s touto činností a vyplývajících z organizace výchovy a vzdělávání na školách (do této kategorie se počítá např. doba přípravy na hodiny). Povinnosti a rámcová pracovní náplň učitele jsou dány školským zákonem, zákonem o pedagogických pracovnících, podrobněji nařízením vlády o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků a vyhláškou, kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení. Nařízení vlády a pracovní řád se vztahují pouze na pracovníky škol a školských zařízení, které jsou zřizovány obcemi, dobrovolnými svazky obcí, kraji nebo Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, nikoliv na soukromé a církevní školy a na školy řízené jinými resorty než školstvím.

Stanovená týdenní vyučovací doba je stejná pro všechny učitele dané kategorie, bez ohledu na druh nebo délku pracovní smlouvy. Předpis stanoví výjimky, kdy při splnění určitých podmínek je týdenní vyučovací doba zkrácena: Přímá pedagogická činnost ředitelů škol se snižuje v závislosti na velikosti řízené školy. Učitelům – výchovným poradcům se rozsah přímé vyučovací činnosti snižuje v závislosti na velikosti školy o 1 až 5 hodin týdně. Obdobně se snižuje týdenní rozsah přímé vyučovací činnosti učiteli – koordinátorovi v oblasti informačních a komunikačních technologií o 1 až 5 hodin.

Přímá pedagogická činnost

Kategorie pedagogických pracovníků	Týdenní rozsah hodin přímé pedagogické činnosti
	učitel	ředitel
učitel / ředitel v mateřské škole	31	6–20, 5–16(16)
učitel / ředitel v základní škole	22, 20–22(1)	8–12(2), 5–8(3), 4–12(4)
učitel / ředitel ve střední škole, konzervatoři, vyšší odborné škole	21(5), 21–25(6), 25–35(7), 21–33(8), 21–26(9)	2–6
asistent pedagoga	32 až 36
učitel / ředitel v základní umělecké škole	23(10), 21(11)	3–9
vychovatel	27–28(12), 28–30(13), 25–27(14), 30–32(15)	5–8(12,14), 15–20(13), 9–10(15)
pedagog volného času / ředitel střediska volného času	nejméně 6	nejméně 2
učitel / ředitel jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky	21	2–6
pedagog v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků	21	nejméně 3
psycholog, speciální pedagog / ředitel školského poradenského zařízení	20 až 24	nejméně 3

• (1) 1. ročník základní školy, první stupeň základní školy samostatně určené pro žáky se zdravotním postižením, přípravné třídy základní školy, přípravný stupeň základní školy speciální
• (2) základní škola s prvním stupněm
• (3) základní škola s druhým stupněm, s prvním a druhým stupněm
• (4) základní škola samostatně zřízená pro žáky se zdravotním postižením, základní škola speciální
• (5) učitel všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů
• (6) učitel praktického vyučování
• (7) učitel odborného výcviku
• (8) učitel odborného výcviku ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením
• (9) trenér sportovní přípravy
• (10) individuální výuka
• (11) skupinová a kolektivní výuka
• (12) internát
• (13) školní družina a školní klub
• (14) školské zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči
• (15) domov mládeže
• (16) ředitel mateřské školy s internátním (nepřetržitým) provozem nebo mateřské školy s internátním provozem a se speciálním pedagogickým centrem

Ředitel školy může nařídit pedagogickému pracovníkovi konání přímé pedagogické činnosti nad jemu stanovený rozsah nejvýše v rozsahu 4 hodin týdně, další hodiny s ním může dohodnout. Za tyto hodiny navíc mu náleží příplatek. V případě nařízené nebo dohodnuté práce přesčas nebo navýšení počtu pracovních hodin nemusí být měněna pracovní smlouva ani jiné formální podmínky pracovněprávního vztahu.

Náplň práce mimo rámec přímé pedagogické činnosti – další práce související s přímou pedagogickou činností – stanovuje ředitel školy. Jako příklad uvádí pracovní řád následující činnosti a úkoly:

• příprava na přímou pedagogickou činnost
• příprava učebních pomůcek
• hodnocení písemných, grafických a jiných prací žáků
• dohled nad dětmi a nezletilými žáky ve škole (např. o přestávkách) a při akcích organizovaných školou
• spolupráce s ostatními pedagogickými pracovníky, s výchovným poradcem, se školním metodikem prevence, s metodikem informačních a komunikačních technologií
• spolupráce se zákonnými zástupci žáků
• odborná péče o kabinety, knihovny a další zařízení sloužící potřebám vzdělávání
• výkon prací spojených s funkcí třídního učitele a výchovného poradce
• účast na poradách svolaných vedoucím zaměstnancem školy nebo školského zařízení
• studium a účast na dalším vzdělávání

Nejde-li o výkon přímé pedagogické činnosti nebo jinou dobu, kdy podle rozhodnutí ředitele musí být pedagogický pracovník na pracovišti (např. dohled nad dětmi a žáky, zastupování za jiného pedagogického pracovníka, účast na poradách a školních akcích), může pedagogický pracovník vykonávat práci na místě a v době, které si sám určí. Ve dnech, kdy neprobíhá školní vyučování a učitelé nečerpají dovolenou, je po nich požadován výkon prací, které souvisejí s vyučováním (pokud nečerpají studijní nebo náhradní volno).

 

Dovolená

 

Pečující osoby v dětských skupinách

Dovolená pracovníků ve veřejných dětských skupinách je 5 týdnů, v soukromých zařízeních minimálně 4 týdny.

 

Pedagogičtí pracovníci

Dovolená všech pedagogických pracovníků činí 8 týdnů. Zákoník práce stanoví také další případy, kdy je nepřítomnost učitele omluvena. Podle vyhlášky, kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení, se učitelům určuje doba čerpání dovolené zpravidla na dobu školních prázdnin. Učitelům mateřských škol se doba čerpání dovolené určuje s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám na pracovišti tak, aby ji čerpali především v době přerušení nebo omezení provozu mateřské školy.

Pedagogičtí pracovníci ve veřejných školách a školách zřizovaných MŠMT dále mohou podle zákona o pedagogických pracovnících čerpat volno k samostudiu.

Postup

 

Pečující osoby v dětských skupinách

Konkrétní pracovní pozice, a tedy i případný pracovní postup stanovuje zaměstnavatel. Zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině tuto problematiku neřeší.

 

Pedagogičtí pracovníci

Zákon o pedagogických pracovnících přinesl v roce 2005 soubor pravidel – kariérní systém pro zařazení pedagogických pracovníků veřejných škol a škol zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy do kariérních stupňů. Kariérní systém umožňuje pedagogickým pracovníkům postup v zaměstnání v tzv. kariérních stupních, které jsou určeny odbornou kvalifikací, činnostmi, jež musí pracovníci v příslušném stupni vykonávat, popřípadě dalšími kvalifikačními předpoklady, kterými jsou pedagogická praxe nebo osvědčení o způsobilosti k výkonu daných činností. Výkon činnosti charakteristické pro příslušný kariérní stupeň znamená pro pracovníka v některých případech postup do vyšší platové třídy, v jiných nárok na specializační příplatek či příplatek za vedení. Podmínky zařazení pracovníka do kariérního stupně stanoví pro jednotlivé kategorie pracovníků Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyhláškou. Praktický význam tohoto kariérního systému je však sporný, protože podmínky odměňování (včetně postupu v platových třídách) jsou dány nezávisle na tomto systému obecně závazným právním předpisem (nařízení vlády), a to zcela nezávisle na postavení učitele v tomto kariérním systému.

Hodnocení učitele ředitelem školy se odráží pouze v nenárokové složce platu (osobní příplatek, příp. odměna).

V některých případech znamená výkon dalších činností (např. výchovného poradce nebo zástupce ředitele školy) snížení rozsahu přímé vyučovací činnosti.

Pro výkon funkce ředitele školy či školského zařízení musí uchazeč splnit podmínky stanovené zákonem o pedagogických pracovnících a dalšími předpisy. Co se týče zástupce ředitele, o jeho jmenování rozhoduje ředitel školy.

Možný postup v kariéře učitele představuje funkce školního inspektora. Školní inspektor však není pedagogickým pracovníkem, ale státním zaměstnancem.

 

Přestup

Pracovní přeložení zaměstnanců (včetně pedagogických pracovníků v předškolním, základním, středním a vyšším odborném vzdělávání) je podmíněno dodržením podmínek obecně stanovených zákoníkem práce. Obecně nelze učitele – zaměstnance bez jeho souhlasu přeložit na jiné místo, než je stanoveno v pracovní smlouvě. Přitom zákon vyžaduje, aby místo výkonu práce (přesně specifikované) bylo povinnou součástí pracovní smlouvy. Výjimkou jsou případy, kdy z důvodů vyjmenovaných v zákoně zaměstnavatel převede zaměstnance na jinou práci, než stanoví pracovní smlouva (např. závažné zdravotní důvody). Jde však vždy jen o převedení na jinou práci v rámci pracoviště.

 

Pedagogičtí pracovníci

Školy mají status právnické osoby a přeložení na jinou školu není možné. Odejít na jinou školu může zaměstnanec pouze z vlastní vůle a po splnění podmínek, které stanoví nový zaměstnavatel. Při přechodu na jinou školu nemá učitel nárok na zachování původní výše platu; platové zařazení zaměstnance na novém pracovišti / škole se musí řídit pouze platným tarifním systémem.

Poněkud odlišnou situací je např. slučování škol, kdy jedna škola převezme činnost školy druhé včetně pracovněprávních závazků. Zaměstnanec je poté zaměstnancem jiného subjektu – za předpokladu, že místo výkonu práce bylo v pracovní smlouvě definováno šířeji (např. jako město).

Propuštění

Neexistuje žádná právní norma, která by mohla bránit pedagogickému pracovníkovi nebo pečující osobě v dětské skupině ve změně povolání, pokud se pro ni rozhodne. Zákoník práce umožňuje pedagogickému pracovníkovi stejně jako každému jinému zaměstnanci skončit pracovní poměr výpovědí za předpokladu dodržení dvouměsíční výpovědní lhůty. Zaměstnavatel a zaměstnanec se mohou rovněž dohodnout na rozvázání pracovního poměru k jakémukoliv datu. Taková dohoda je platná, pokud s ní souhlasí obě strany a pokud má písemnou formu.

Zákonné důvody k propuštění

K jednostrannému propuštění zaměstnance zaměstnavatelem může dojít jen za podmínek taxativně stanovených jednotlivými ustanoveními zákoníku práce:

• zrušení nebo přemístění zaměstnavatele anebo nadbytečnost zaměstnance – výpovědní lhůta je dvouměsíční a zaměstnanec má nárok na odstupné
• nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil – výpovědní lhůta je dvouměsíční a zaměstnanec nemá nárok na odstupné
• pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí (pro něž zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci) – výpovědní lhůta je dvouměsíční a zaměstnanec má nárok na odstupné (pokud úraz nezavinil)
• dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti – výpovědní lhůta je dvouměsíční a zaměstnanec nemá nárok na odstupné
• zvlášť hrubé porušení povinnosti pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci – výpovědní lhůta je dvouměsíční a zaměstnanec nemá nárok na odstupné
• jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr (viz níže), nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi – výpovědní lhůta je dvouměsíční a zaměstnanec nemá nárok na odstupné
• zvlášť hrubé porušení pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci nebo odsouzení za úmyslné spáchání trestného činu na dobu delší než 1 rok; výpověď je okamžitá a zaměstnanec nemá nárok na odstupné

V některých případech jsou zaměstnanci proti výpovědi chráněni např. v době pracovní neschopnosti nebo těhotenství a mateřské či rodičovské dovolené.

Takto stanovená pravidla jsou obecně závazná pro všechny zaměstnance; neexistují předpisy upravující tyto záležitosti zvlášť pro pedagogické či akademické pracovníky.

Odchod do starobního důchodu

Pravidla pro odchod do starobního důchodu jsou dána zákonem o důchodovém pojištění (v účinnosti od 1. 1. 1996).

Nárok na starobní důchod vzniká pečujícím osobám v dětských skupinách a pedagogickým a akademickým pracovníkům za stejných podmínek jako jiným kategoriím zaměstnanců. V tomto směru neexistuje žádné zvýhodnění související s učitelským povoláním. Podmínkou je získání minimální doby pojištění a dosažení stanoveného důchodového věku.

Statutární důchodový věk před rokem 1996 činil 60 let u mužů a 53–57 let u žen (podle počtu vychovaných dětí, osoby narozené před rokem 1936). Pro ročníky 1936–1971 se důchodový věk postupně prodlužuje tak, že u mužů i žen narozených po roce 1971 bude statutární důchodový věk bez ohledu na počet dětí shodně stanoven na 65 let. V roce 2023 odcházeli do důchodu muži ve věku 64 let a ženy podle počtu dětí ve věku 60 let a 8 měsíců až 64 let.

Důchodový věk (2023)
muži	64 let
ženy bezdětné	64 let
ženy s 1 vychovaným dítětem	63 let a 8 měsíců
ženy se 2 vychovanými dětmi	62 let a 8 měsíců
ženy se 3–4 vychovanými dětmi	61 let a 8 měsíců
ženy s 5 a více vychovanými dětmi	60 let a 8 měsíců
Minimální doba pojištění*	35 let

* včetně náhradních dob pojištění

 

Minimální doba pojištění činila pro osoby, které dosáhly důchodového věku před rokem 2010, 25 let, ale od roku 2010 se každý rok o 1 rok prodlužovala a v roce 2019 dosáhla cílovou délku 35 let.

Při dosažení vyššího věku, než je věk důchodový, se požadavek na minimální dobu pojištění snižuje. Pokud pojištěnec dosáhl před rokem 2010 65 let věku, minimální doba pojištění činí 15 let. Od roku 2010 je minimální doba pojištění postupně upravována tak, že pro pojištěnce, kteří dosáhli v roce 2013 a později věku o 5 vyššího než jejich věk důchodový, je minimální doba pojištění 20 let.

Dále platí, že pro pojištěnce, kteří dosáhli důchodového věku po roce 2014, je minimální potřebná doba pojištění stanovena na 30 let bez započítání tzv. náhradních dob pojištění (například doba studia či péče o dítě do 4 let). Maximální věk pro odchod do starobního důchodu není stanoven.

Existuje možnost nároku na starobní důchod před dosažením důchodového věku (tzv. předčasný odchod do důchodu). První podmínkou je, že žadatel splňuje minimální dobu pojištění odvislou od podmínek pro tzv. řádný starobní důchod podle data narození, pohlaví a u žen počtu vychovaných dětí. Druhou podmínkou je, že do dosažení důchodového věku pojištěnce chybí nejvýše 5 let, pokud důchodový věk činí alespoň 63 let (a dosáhl alespoň 60 let). Je-li důchodový věk pojištěnce nižší než 63 let, nárok na předčasný starobní důchod vzniká nejdříve ode dne, od kterého do dosažení důchodového věku chybí nejvýše 3 roky. Přiznaný důchod je nižší než důchod standardní.

Pracovněprávní limit pro pobírání starobního důchodu, a to ani pro vyučující, ani pro jiné profese, neexistuje. Před dosažením statutárního důchodového věku je však situace odlišná. Nelze pobírat předčasný starobní důchod, pokud osoba vykonává výdělečnou činnost zakládající účast na důchodovém pojištěn.