Přehled

Péče o děti v raném dětství

V dětských skupinách (děti od 6 měsíců věku do zahájení povinné školní docházky) mohou pracovat zaměstnanci (pečující osoby), kteří mají různé kvalifikace z oblasti pedagogiky, zdravotnictví a sociálních služeb, příp. kvalifikaci chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky či chůva v dětské skupině. Konkrétní kvalifikace stanoví zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině.

Školy

Zaměstnanci škol (s výjimkou škol vysokých) se dělí na pedagogické pracovníky a ostatní zaměstnance (nepedagogické pracovníky).

Pedagogickým pracovníkem je ten, kdo vykonává přímou vyučovací, výchovnou, speciálněpedagogickou nebo pedagogicko-psychologickou činnost (souhrnně přímou pedagogickou činnost) a uskutečňuje výchovu a vzdělávání na základě školského zákona. Je zaměstnancem právnické osoby, která vykonává činnost školy či školského zařízení, nebo zaměstnancem státu, anebo ředitelem školy (posledně jmenovaný nemusí být zaměstnancem školy v případě soukromých škol, kdy ředitel může být určen ze statutárního orgánu dané právnické osoby). Přímou pedagogickou činnost dle zákona o pedagogických pracovnících vykonává:

• učitel
• pedagog v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků
• vychovatel
• speciální pedagog
• školský logoped
• psycholog
• pedagog volného času
• asistent pedagoga
• trenér
• metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně
• vedoucí pedagogický pracovník

Učitelé mateřských škol získávají kvalifikaci nejčastěji ve čtyřletých maturitních programech středních pedagogických škol (ISCED 354), případně ve zkráceném studiu s maturitní zkouškou (ISCED 354) nebo na terciární úrovni vzdělávání (ISCED 6). Učitelé v primárním vzdělávání (první stupeň základních škol), učitelé všeobecných předmětů a učitelé teoretických odborných předmětů na vyšších úrovních musí mít vysokoškolské magisterské vzdělání (ISCED 746 nebo 747). Pedagogickou kvalifikaci učitelé všeobecných předmětů získávají častěji formou souběžného vzdělávání, učitelé odborných předmětů formou následného vzdělávání. Učitelům praktického vyučování a odborného výcviku postačuje odborné vzdělání nižší úrovně a příslušné pedagogické vzdělání. Učitelé ve vyšších odborných školách musí mít odborné vzdělání, pedagogická kvalifikace předepsána není. Pro ostatní profese vykonávající přímou pedagogickou činnost je legislativou předepsána příslušná kvalifikace.

Novela školského zákona z roku 2016, podporující začleňování žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol, (tzv. novela o inkluzivním vzdělávání) zdůraznila význam profese asistenta pedagoga.

Další vzdělávání pedagogických pracovníků zahrnuje studium ke splnění kvalifikačních předpokladů, ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů (např. pro výchovné poradce) a k prohlubování odborné kvalifikace (průběžné vzdělávání). Uskutečňuje se v rámci celoživotního vzdělávání na vysoké škole, v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků nebo v dalších zařízeních na základě akreditace udělené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, anebo samostudiem, neformálním vzděláváním nebo sdílením zkušeností.

Pedagogičtí pracovníci ve veřejných školách jsou zaměstnáni nejčastěji v běžném pracovním poměru. Pracovní poměr s nimi škola uzavírá na základě otevřeného náboru. Jsou odměňováni platem složeným z platového tarifu a mimotarifních složek platu. Týdenní pracovní doba činí 40 hodin, z toho část připadá na přímou pedagogickou činnost – týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti pro jednotlivé kategorie pedagogických pracovníků stanoví vláda nařízením. Dovolená všech pedagogických pracovníků trvá 8 týdnů.

Vysoké školy

Na vysoké škole plní funkci učitelů akademičtí pracovníci, jimiž jsou:

• profesoři
• docenti
• mimořádní profesoři
• odborní asistenti
• asistenti
• lektoři
• vědečtí, výzkumní a vývojoví pracovníci

Požadavky na kvalifikaci jednotlivých pozic stanovují předpisy jednotlivých vysokých škol. Tituly docent a profesor se udělují na základě zákona o vysokých školách. Povinnost dalšího vzdělávání de facto vyplývá z náplně práce (viz níže), explicitně ji může stanovit etický kodex, který přijala řada vysokých škol.

Akademičtí pracovníci ve veřejných školách jsou zaměstnáni v běžném pracovním poměru. Jsou přijímáni formou výběrového řízení, upraveného vnitřním předpisem vysoké školy. Jejich mzdu určuje vnitřní mzdový předpis vysoké školy. Týdenní pracovní doba činí 40 hodin, vedle pedagogické činnosti akademický pracovník vykonává také vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost, rozsah pedagogické činnosti není stanoven obecně závaznými předpisy. Dovolená trvá 8 týdnů. Na výuce se mohou podílet i další odborníci pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Legislativní rámec

Péče o děti v raném dětství

Požadavky na kvalifikaci pečujících osob v dětských skupinách jsou stanoveny zákonem o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, konkrétní způsob získání kvalifikace pak předpisy pro dané profese. V pracovněprávní oblasti pro ně platí zákoník práce. Nevztahují se na ně specifické pracovní podmínky platné pro uvedená povolání, jelikož neposkytují vzdělávání, ani zdravotní péči, ani sociální služby podle zákona.

Pracovníkům v dětských skupinách s pedagogickou kvalifikací předepisuje příslušné vzdělání legislativa uvedená v následující části „Školy“.

Kvalifikaci zdravotnických pracovníků upravuje zákon o nelékařských zdravotnických povoláních a zákon o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta; popř. vyhláška stanovující požadavky na studijní programy nelékařských zdravotnických povolání.

Vzdělání sociálního pracovníka nebo pracovníka v sociálních službách předepisuje zákon o sociálních službách a prováděcí vyhláška.

Školy

Kvalifikační předpoklady a další vzdělávání učitelů všech vzdělávacích úrovní kromě vysokoškolské upravuje zákon o pedagogických pracovnících.

Základním legislativním rámcem pro přípravu učitelů a dalších pedagogických pracovníků je zákon o vysokých školách z roku 1998. Jednotlivé pedagogické fakulty mají obsah i organizaci studia upraveny vlastními předpisy. Oprávnění vysoké školy uskutečňovat za podmínek stanovených zákonem o vysokých školách studijní programy vyplývá z institucionální akreditace nebo z akreditace studijního programu. Viz též Legislativní rámec v kapitole 7.

V případě studijního programu, jehož absolvováním se bezprostředně naplňují odborné předpoklady pro výkon regulovaného povolání, je podmínkou pro udělení akreditace studijního programu stanovisko příslušného uznávacího orgánu, že absolventi daného studijního programu budou připraveni odpovídajícím způsobem k výkonu tohoto povolání. V případě regulovaného povolání učitele (dále i vychovatele, speciálního pedagoga, psychologa, pedagoga volného času a asistenta pedagoga) toto stanovisko vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. V roce 2017 vydalo ministerstvo školství k procesu posuzování vysokoškolských studijních programů metodický pokyn Rámcové požadavky na studijní programy, jejichž absolvováním se získává odborná kvalifikace k výkonu regulovaných povolání pedagogických pracovníků. Rámcové požadavky na zmíněné studijní programy mají za cíl vyjadřovat vyvážené poměry mezi základními složkami odborné přípravy dotčených kategorií pedagogických pracovníků. Součástí žádosti je studijní plán – výčet předmětů a jejich zařazení pod jednotlivé předepsané složky s uvedením kreditů a hodin. Poměry jednotlivých složek studia jsou vyjádřeny v procentech, kreditech a hodinách podle Evropského systému přenosu a akumulace kreditů (European Credit Transfer and Accumulation System). Podobný režim platí i pro oprávnění vyplývající z institucionální akreditace.

Pokud se učitelé připravují na své povolání na nižších úrovních, než je vysokoškolská, upravuje tuto přípravu školský zákon a příslušné vyhlášky (viz též Legislativní rámec v kapitole 6).

Podrobnosti o dalším vzdělávání, v němž si učitelé doplňují pedagogickou, speciálněpedagogickou či další potřebnou kvalifikaci, upravuje vyhláška o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků.

Základní pracovní podmínky včetně odměňování pro všechny zaměstnance stanovuje zákoník práce. Jeho součástí jsou i ustanovení o platu zaměstnanců ve veřejných službách. Zákoník práce dále obsahuje obecná ustanovení o mzdě, která platí i pro odměňování učitelů soukromých a církevních škol a pro akademické pracovníky. Minimální úroveň zaručené mzdy je vyhlašována nařízením vlády o minimální mzdě.

Pro odměňování a pracovní podmínky pedagogických pracovníků škol zřízených ministerstvem, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí jsou dále důležitá nařízení vlády o katalogu prací ve veřejných službách a správě, nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě a nařízení vlády o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků.

Vyhláška, kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol, uvádí podrobnosti o povinnostech zaměstnanců i zaměstnavatelů souvisejících s pracovním poměrem, o náplni pracovní doby, o dovolené a volnu k samostudiu a o dohledu nad žáky.

Vysoké školy

Požadavky na kvalifikaci akademických pracovníků určují vnitřní předpisy vysokých škol, které registruje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Obvykle je minimálním požadavkem vysokoškolské vzdělání. Podmínky jmenování docentem a profesorem stanoví zákon o vysokých školách. V pracovněprávní oblasti se na akademické pracovníky v obecné rovině vztahuje zákoník práce, některé pracovní podmínky stanovuje vysokoškolský zákon, podrobnosti upravují vnitřní předpisy vysokých škol.