Přehled

Terciární sektor vzdělávání se člení na vzdělávání vysokoškolské (ISCED 645, 7 a 8) a vyšší odborné (ISCED 655). Pojem terciární vzdělávání není v současné legislativě definován, přesto se v oficiálních dokumentech používá. K tomuto vzdělávání se uchazeč kvalifikuje získáním středního vzdělání s maturitní zkouškou (ISCED 344 či 354) a splněním požadavků přijímacího řízení stanovených příslušnou institucí.

Vysoké školy

Vysokoškolské vzdělávání se uskutečňuje na vysokých školách, které jsou nejvyšším článkem vzdělávací soustavy. Vysokoškolské vzdělávání má třístupňovou strukturu, tvořenou třemi typy studijních programů:

• bakalářský studijní program (ISCED 645), v délce 3–4 roky
• magisterský studijní program (ISCED 7), v délce 1–3 roky (ISCED 747), resp. 4–6 let v případě programů nenavazujících na bakalářský program – nestrukturované studium (ISCED 746)
• doktorský studijní program (ISCED 844), v délce 3–4 roky

Vysoké školy jsou veřejné, státní a soukromé. Dle vysokoškolského zákona se člení na univerzitní (24 veřejných, 2 státní a 3 soukromé), které realizují všechny tři typy studijních programů a v souvislosti s tím vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost, a neuniverzitní (2 veřejné, 23 soukromých), které uskutečňují především bakalářské, případně i magisterské studijní programy. (Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy)

Podmínkou přijetí do bakalářského a do nestrukturovaného magisterského programu je střední vzdělání s maturitní zkouškou. Podrobnosti přijímacího řízení stanovuje vysoká škola, jeho součástí bývá přijímací zkouška. Vysokoškolské studium může mít formu studia prezenčního, distančního nebo kombinace obou.

Studium se uskutečňuje podle studijního plánu v rámci akreditovaného studijního programu, akreditaci uděluje Národní akreditační úřad pro vysoké školství (Akreditační úřad). Akreditace je buď institucionální, na jejímž základě získá vysoká škola oprávnění v akreditovaných oblastech vzdělávání schvalovat a spravovat své studijní programy sama, nebo jsou Národním akreditačním úřadem akreditovány jednotlivé studijní programy.

Zákon o vysokých školách stanovuje 37 oblastí vzdělávání. V rámci jedné oblasti vzdělávání jsou připravovány, schvalovány a uskutečňovány programy blízkého nebo příbuzného obsahového zaměření, odrážející společný teoretický a metodologický základ dané oblasti. Každý studijní program je přiřazen jedné nebo více oblastem vzdělávání (ve druhém případě se jedná o studijní program kombinovaný). Tvorba a nabídka studijních programů patří k akademickým právům a svobodám vysokých škol, proto se také jejich počet i zaměření v čase mění.

Studium se řádně ukončuje v případě:

• bakalářského programu státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla obhajoba bakalářské práce, absolventi získávají titul „bakalář“ (Bc.), v oblasti umění „bakalář umění“ (ve zkratce BcA.)
• magisterského programu státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je obhajoba diplomové práce, absolventi nejčastěji získávají titul magistr (Mgr.), nebo inženýr (Ing.); absolventi, kteří získali magisterský titul Mgr., obdrží v případě dodatečné státní rigorózní zkoušky v téže oblasti studia další akademický titul
• doktorského programu, státní doktorskou zkouškou a obhajobou disertační práce, absolventi získávají titul doktor (Ph.D.)

K 31. 12. 2022 činil celkový počet studentů vysokých škol více než 304 tisíc. V bakalářských studijních programech studovalo 184 tisíc (60 %), v navazujících magisterských 69 tisíc (23 %), v „dlouhých“ nestrukturovaných magisterských 33 tisíc (11 %) a v doktorských studijních programech více než 20 tisíc (7 %) studentů. Součet počtu studentů bakalářských, magisterských, "dlouhých" magisterských a doktorských programů je vyšší než celkový počet studentů. To je způsobeno tím, že někteří studenti studovali ve více studijních programech. (Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.) 

Vyšší odborné školy

Vyšší odborné vzdělání (ISCED 655) se získává zejména vzděláváním na vyšší odborné škole. Vyšší odborné školy jsou veřejné, státní, soukromé či církevní. Řídí se školským zákonem.

Podmínkou přijetí je střední vzdělání s maturitní zkouškou. Podrobnosti přijímacího řízení stanovuje ředitel školy, jeho součástí může být přijímací zkouška. Vzdělávání zpravidla obsahuje teoretickou a praktickou přípravu. Může mít formu denní, večerní, dálkovou, distanční a kombinovanou. Studenti se dělí do studijních oddělení o počtu 10–40 studentů. Vzdělávací program podléhá akreditaci Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, které ji uděluje na základě kladného stanoviska Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání.

Studium se řádně ukončuje absolutoriem, které se skládá ze zkoušky z odborných předmětů, zkoušky z cizího jazyka a obhajoby absolventské práce. Absolvent získává vysvědčení o absolutoriu, diplom absolventa a označení „diplomovaný specialista“ (DiS.).

Vyšší odborné vzdělání neumožňuje přístup do navazujícího magisterského studia, ke kterému je třeba ukončený bakalářský studijní program. Některé vysoké školy však nabízejí po přijetí do odpovídajícího bakalářského studijního programu možnost uznat předměty absolvované v programu vyšší odborné školy, a vystudovat tak bakalářský program v kratší době.

Vyšší odborné vzdělání v konzervatoři (ISCED 554) získá žák úspěšným ukončením šestiletého nebo osmiletého vzdělávacího programu. Programy mají charakter souvislého studia zahrnujícího také sekundární úroveň vzdělávání, žáci mají možnost získat také střední vzdělání s maturitní zkouškou (ISCED 354).

Ve srovnání s vysokoškolským má tento segment výrazně méně studentů. Ve školním roce 2022/23 studovalo na vyšších odborných školách více než 20 tisíc studentů, na konzervatořích necelé 4 tisíce žáků. V tomto školním roce fungovalo 150 vyšších odborných škol a 18 konzervatoří. (Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.)

Jednotlivé úrovně vysokoškolského vzdělávání jsou popsány v částech Bakalářské studijní programy, Programy druhého cyklu (magisterské studijní programy), Nestrukturované magisterské programy a Programy třetího cyklu (doktorské studijní programy).

Vzdělávání ve vyšší odborné škole je popsáno v oddíle Vyšší odborné vzdělávání, konzervatoře jsou vzhledem k charakteru studia popsány v kapitole 6 Vyšší sekundární vzdělávání a postsekundární neterciární vzdělávání.

Správa a řízení terciárního vzdělávání na národní, regionální, místní a institucionální úrovni je pojednána samostatně v kapitole 2 Organizace, správa a řízení). Tato kapitola obsahuje v části Organizace soukromého sektoru vzdělávání i souhrnné informace o soukromých vysokých školách i vyšších odborných školách.

Obecné cíle

Vysoké školy

Vysoké školy jsou vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti. Všeobecným cílem vysokoškolského vzdělávání je poskytnout studentům odpovídající profesní kvalifikaci, připravovat je na výzkumnou práci, podílet se na celoživotním učení, přispívat k rozvoji občanské společnosti a rozvíjet mezinárodní, zvláště evropskou spolupráci jako podstatnou dimenzi všech činností. Svého cíle dosahují těsným spojením výuky s vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činností.

Zákon o vysokých školách stanovuje Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy povinnost vypracovat, každoročně aktualizovat a zveřejňovat strategický záměr ministerstva. Aktuálně platným dokumentem je Strategický záměr ministerstva pro oblast vysokých škol na období od roku 2021. Vymezuje prioritní cíle pro oblast vysokoškolské politiky, kterými jsou:

• Rozvíjet kompetence přímo relevantní pro život a praxi v 21. století
• Zlepšit dostupnost a relevanci flexibilních forem vzdělávání
• Zvýšit efektivitu a kvalitu doktorského studia
• Posilovat strategické řízení a efektivní využívání kapacit v oblasti výzkumu a vývoje na vysokých školách
• Budovat kapacity pro strategické řízení vysokého školství
• Snížit administrativní zatížení pracovníků vysokých škol, aby se mohli naplno věnovat svému poslání

Vyšší odborné školy

Vyšší odborné vzdělávání rozvíjí a prohlubuje znalosti a dovednosti studenta získané ve vzdělávání středním a poskytuje všeobecné a odborné vzdělání a praktickou přípravu pro výkon náročných činností. Je chápáno jako profesní.

V souladu se školským zákonem vypracovává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky. Ten stanoví záměry, cíle a kritéria vzdělávací politiky pro regionální školství, tj. úroveň předškolního až vyššího odborného vzdělávání. Pro období 2023-2027 vychází z Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2019-2023 a zaměřuje se zejména na osobnostní rozvoj a motivaci pro celoživotní učení, zajištění moderního vzdělávání a přípravy učitelů a vytvoření udržitelného a efektivního systému založeného na odpovědnosti za výsledky vzdělávání. V roce 2020 schválila vláda Strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+. Ta je cílena na získávání kompetencí pro aktivní život a rovné příležitosti ve vzdělávání. Nová Strategie 2030+ obsahově zohledňuje dílčí cíle a opatření výše uvedeného dlouhodobého záměru z období 2019-2023. Prioritními cíli pro oblast vyššího odborného vzdělávání v období 2019–2023 byly:

• Provést inovace v nových akreditovaných vzdělávacích programech vyššího odborného vzdělávání s ohledem na měnící se trh práce
• Rozšířit nabídku programů vyššího odborného vzdělávání a pokračovat v odborné diskuzi vedoucí k lepší prostupnosti mezi vyšším odborným a vysokoškolským vzděláváním
• Propojit proces akreditace vzdělávacího programu vyššího odborného vzdělávání se zápisem do školského rejstříku

Viz také Aktuální strategie v oblasti vzdělávání v kapitole 2.

Legislativní rámec

Oblast terciárního vzdělávání upravují dva zákony:

• zákon o vysokých školách
• školský zákon, který v jedné své části upravuje vyšší odborné vzdělávání, v jiné vzdělávání v konzervatoři

Vysoké školy

Zákon o vysokých školách z roku 1998 (s více než třiceti novelami) formuluje poslání vysokých škol, akademickou obec a akademické svobody. Definuje postavení veřejných, státních i soukromých vysokých škol, jejich orgány, popř. členění; u veřejných škol stanoví pravidla hospodaření s majetkem. Stanovuje základní rámec pro financování veřejných vysokých škol, popisuje podmínky, za kterých může vysoká škola ucházející se o statut soukromé vysoké školy získat státní souhlas, upravuje vztah mezi vysokými školami a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, zmiňuje orgán reprezentace vysokých škol a popisuje informační systémy vysokých škol.

Dále pak:

• definuje typy studijních programů, pravidla a orgány pro jejich akreditaci, 
• upravuje přijímání studentů, průběh a ukončování studia, stanoví akademické tituly, definuje práva a povinnosti studentů,
• upravuje postavení akademických pracovníků,
• upravuje uznávání zahraniční vysokoškolské kvalifikace a jejích částí.

Přílohou zákona je taxativní výčet veřejných a státních vysokých škol a taktéž seznam oblastí vzdělávání, pro které může vysoká škola získat institucionální akreditaci. Zákon o vysokých školách od roku 2019 upravuje pracovní dobu akademických pracovníků, specifikuje činnosti, jež akademický pracovník musí vykonávat (tj. přímá pedagogická činnost, úkony s ní spojené a vědecká, výzkumná a vývojová činnost), a místo, kde tyto úkony probíhají. 

Během roku 2020 ovlivnila činnosti vysokých škol pandemie Covid-19. Tuto skutečnost zohlednil zákon č. 188/2020, který stanovil pro kalendářní rok 2020 zvláštní pravidla týkající se studia na vysokých školách a činnosti orgánů vysokých škol. Zákon např. upravil omezení pro studijní programy během pandemie, jejich dopad na přijímací řízení, ukončování studia včetně hybridních a distančních forem či na průběh studia a harmonogram akademického roku. Vliv pandemie se projevil i v roce následujícím, kdy začala od ledna 2021 platit novela vysokoškolského zákona č. 495/2020. Ta zařadila do zákona paragrafy, které popisují, jaká má vysoká škola oprávnění při mimořádných situacích. Zkušenosti s distanční formou výuky z období pandemie vyústily i k vydání metodického pokynu NAÚ k využívání prvků distančního vzdělávání v prezenční formě studia.

Činnost vysokých škol upravují i jejich vnitřní předpisy, které navazují na zákon o vysokých školách a podléhají registraci Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Pro každou vysokou školu je povinně stanoveno deset vnitřních předpisů, další předpisy může požadovat statut vysoké školy.

Některé aspekty vysokoškolského vzdělávání podrobněji upravují prováděcí předpisy:

• nařízení vlády o oblastech vzdělávání ve vysokém školství
• nařízení vlády o standardech pro akreditace ve vysokém školství
• vyhláška o postupu a podmínkách při zveřejnění průběhu přijímacího řízení na vysokých školách
• vyhláška o předávání statistických údajů vysokými školami
• vyhláška o předávání údajů do registru docentů, profesorů a mimořádných profesorů
• vyhláška o předávání údajů do registru řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikací

Vyšší odborné školy

Školský zákon definuje cíl a stupeň vyššího odborného vzdělávání, jeho organizaci, předpoklady pro přijetí, průběh a ukončování studia, dosahovanou kvalifikaci a způsob akreditace vzdělávacího programu. Novelou z roku 2020 byla pro případy nepřítomnosti většiny studentů z důvodů krizového opatření a dalších vymezených situací zavedena povinnost škol poskytovat studentům vzdělávání distančním způsobem, resp. povinnost studentů se tohoto vzdělávání účastnit.

Podrobnosti o typech vyšších odborných škol, organizaci studia, jeho průběhu a ukončování, o úplatě za vzdělávání a o akreditaci vzdělávacího programu jsou dány vyhláška o vyšším odborném vzdělávání. Soustava oborů je upravena nařízením vlády o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání.

Organizace školního a akademického roku

Časová organizace studia na vyšších odborných školách a na vysokých školách je odlišná.

Vysoké školy

Dle zákona o vysokých školách může mít vysokoškolské studium formu studia prezenčního, distančního nebo kombinace obou. Akademický rok trvá 12 kalendářních měsíců, začátek stanoví rektor (zpravidla na září či říjen). Studium je členěno na semestry, ročníky či bloky, které sestávají z období výuky, zkoušek a prázdnin. Nejčastěji se akademický rok člení na semestry, které mívají kolem 14 výukových týdnů, následovaných zkouškovým obdobím. Letní prázdniny bývají v červenci a srpnu, obvykle po nich následuje ještě prodloužené zkouškové období. Podrobnosti stanoví vnitřní předpisy vysoké školy. Pro rok 2020 (vč. zimního semestru akademického roku 2020/21) byly zákonem č. 188/2020 zohledněny dopady epidemie Covid-19 a harmonogram akademického roku.

Vyšší odborné školy

Dle školského zákona školní rok trvá od 1. září do 31. srpna a zahrnuje období školního vyučování a letních prázdnin. Vyhláška o vyšším odborném vzdělávání stanoví, že školní vyučování trvá 40 týdnů (32 hodin školní výuky, 6 hodin samostudia a hodnocení a 2 týdny rezervy) a člení se na zimní (1. září až 31. ledna) a letní (1. února až 31. srpna) období. V posledním období vzdělávacího programu trvá školní výuka nejméně 14 týdnů. V době školních prázdnin se mohou konat povinné kurzy, odborná praxe, příp. zkoušky, volný čas studentů však musí trvat alespoň 4 týdny. Podrobnosti organizace školního roku stanoví v souladu s akreditovaným vzdělávacím programem ředitel školy.