Celoživotní učení představuje zásadní koncepční změnu pojetí vzdělávání, jeho organizačního principu, kdy všechny možnosti učení – ať už v tradičních vzdělávacích institucích v rámci vzdělávacího systému či mimo ně – jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života.

Další vzdělávání, vzdělávání dospělých, celoživotní učení a rozvoj lidských zdrojů se staly předmětem řady strategických dokumentů (nejen školských) a projektů, které připravují konkrétní opatření k jejich postupné realizaci.

Koncepci rozvoje oblasti celoživotního učení v letech 2007–2015 představovala Strategie celoživotního učení České republiky spolu s navazujícím implementačním plánem. Od roku 2015 oblast nedisponuje výhradním strategickým materiálem. Problematika celoživotního učení byla prostřednictvím Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 a následně i Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ začleněna do navazujících implementačních dokumentů, a to zejména do Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR a Strategického záměru pro oblast vysokých škol.

Oblast celoživotního učení se tak stala integrální součástí soustavy hlavních strategických dokumentů ministerstva školství, přičemž část problematiky se vztahem k dalšímu vzdělávání převzal resort Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), s kterým ministerstvo školství participuje na tvorbě specificky zaměřených materiálů zohledňující principy celoživotního učení. Na základě této spolupráce vznikla Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015–2020, zaměřená na zvýšení digitální gramotnosti a rozvoj elektronických dovedností občanů, která je jedním z opatření cesty k digitální ekonomice. Tématu celoživotního učení se věnuje také strategický dokument MPSV, Strategický rámec politiky zaměstnanosti do roku 2030.